Translate

pondělí 18. listopadu 2013

"Frajer Luke"

Krásný film, klasika, která nikdy nezklame, zejména díky hereckému obsazení a skvělému dabingu. Matka přijela navštívit syna do trestaneckého tábora. Mimořádný výkon paní Jany Hlaváčové a výkon herců, zejména Paula Newmana. Stojí za to. Smutné, ale ze života.

„Víš někdy je mi líto, že lidi nejsou jako psi, Luku. Přijde čas a jednoho krásnýho dne fena přestane poznávat svý štěňata, pak už necítí žádnej stesk nebo lásku, kterou by se trápila. Prostě je jí to putna.“

„Dělala jsi, co si mohla, ale tohle teď je můj problém.“

„Ne, Luku, nejsi sám, kamkoliv se vrtneš, jsem vždycky s tebou a John taky.“

„A nemyslíš, že je toho na tebe moc?“ 

„Ale dej pokoj, tys měl přeci vždycky na trable recept, nebo snad ne?“

„Já nevím, někdy to dopadne jinak, než chceme, ale chlap prostě musí jít svou vlastní cestou.“

„Takže jinými slovy, mám tě mít ráda, ale nechat tě bejt.“ 

„Jo asi jo“.

„No ani se neptám, co bude, až tě pustěj, protože to už tady asi nebudu.“ 

„Nechceš tady bejt věčně, chci říct, že sis už svý užila.“ 

„To máš pravdu Luku, tvůj táta nebyl zrovna pro rodinu, ale sranda s ním tedy byla.“

„Škoda, že jsem ho nepoznal, když o něm tak mluvíš.“ 

„Z něho bys umřel smíchy. Luku, co se nezdařilo?“

„Nic, všechno je v pohodě.“ 

„Není.“

„Mami, já se snažil. Tedy žít celej život svobodně a poctivě jako ty, ale nevím, nějak jsem nedokázal najít ten správnej recept.“ 

„Ale no tak, vždycky jsi měl přece dobrou práci a ta holka z Kentucky, na tý jsem mohla oči nechat.“

„Jenže mi zdrhla s tím chlapem v bouráku.“ 

„A co se divíš? Ten nápad s manželstvím ti úplně, úplně zatemnil mozek. Chtěls bejt váženej občan, tenkrát s tebou byla příšerná otrava. Barák věnuju Johnovi.“ 

„Správně, zaslouží si ho.“ 

„To s tím nemá co dělat. Víš, nikdy jsem mu nevěnovala tolik lásky, jako tobě a tak bych mu to chtěla drobet vynahradit. Nepokoušej se nic namítat, někdy máš prostě k jednomu děcku vztah a k druhýmu zas ne. A k Johnovi jsem ho bohužel nikdy nenašla. Tak hlavu vzhůru chlapče, však ty už to zvládneš.“

Malá ochutnávka, Luke se právě dozvěděl, že mu zemřela matka, nepustí ho na pohřeb.




Celý film stojí za to. Nejen kvůli téhle scéně, ale i mnoha jiným. Nejen pro výkon hlavního hrdiny. Především ukazuje a potvrzuje, že lze zachovat si lidskou důstojnost a to, co má člověk v hlavě a ve svém srdci, mu nemohou vzít. Pokud to nevzdá. 

sobota 16. listopadu 2013

Pěkné citáty o štěstí

Ke štěstí patří, že se člověk někdy rozhodne být spokojený, Klaus Lowitsh

Duch, který je zvyklý čerpat svou radost sám ze sebe, je šťastný, Demokritos


Štěstí je zdraví duše, Hans Lohberger

Jen ten, kdo nežije v čase, ale v současnosti, je šťastný, Ludvík Wittgenstein

Musíš být změnou, kterou bys chtěl vidět ve světě, Mahátmá Gándhí

Štěstí znamená často jen to, že se pro štěstí člověk rozhodne, Lawrence Durell

Štěstí není dar bohů, je to ovoce vnitřního přístupu, Erich Fromm

Štěstí nezávisí na tom, kdo jsi nebo co máš, závisí na tom, co si myslíš, Dale Carnegie

Štěstí a svoboda jsou v odpoutání se, ne ve schraňování a uchovávání, Wolfgang Joop

Štěstí je srdce, které miluje, Johan Wolfgang Goethe



Štěstí přijde k těm, kdo ho očekávají, Thomas Mann
Štěstí v životě závisí na dobrých myšlenkách, které člověk má, Marc Aurel

Štěstí nám neunikne, ve skutečnosti přichází zevnitř, Mahátmá Gándhí

Štěstí je láska, nic jiného, kdo dokáže milovat, je šťastný, Herrmann Hesse




Štěstí je čas, v němž člověk zapomene na čas, Thomas Bokelmann



Hledání štěstí je motorem existence lidí po celé věky. 

Dítě prožívá štěstí z věcí, které nám dospělým často unikají, i když je máme před nosem. Proč nenalézáme?


V Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických ze 4. července 1776 je kromě jiného psáno. 

We hold these truths to be selfevident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness. 


Doslovný úvod se dá volně přeložit takto. Všichni lidé jsou stvořitelem stvořeni jako sobě rovní a 
mají určitá práva, mezi něž patří život, svoboda a snaha dosáhnout štěstí. 

Kde vlastně leží štěstí člověka?



Zdánlivě těžké, ale prosté zároveň. Štěstí je v každém z nás. Štěstí je, protože se pro něj rozhodneme, protože ho vidíme, žijeme ho a dokážeme sdílet s druhými. Štěstí není ve věcech, ale ve vztazích a malých radostech každého nového dne.

pátek 15. listopadu 2013

Není důležitý cíl, ale cesta a také?

Leo Babauta a cíle


Žil jsem posledních 100 dnů bez cíle. A nikdy jsem nebyl spokojenější a šťastnější v mém životě.

I have lived the last 100 days with no goals. And I have never been happier or more kontent in my life.

Leo Babauta





Contentment is the greatest treasure. 

Spokojenost je největší poklad.

Lao Tzu

čtvrtek 14. listopadu 2013

středa 13. listopadu 2013

Věčný elixír mládí

Ve chvíli, kdy si lidé poprvé uvědomili svou smrtelnost, se nesmrtelnost stala posedlostí. Lidé nutkavě začali hledat „elixír mládí“.




V primitivních kulturách se věřilo na pití krve zvířat, měla dávat člověku sílu a životní energii.

Egypťané věřili v nesmrtelnost faraonů, proto jim stavěli obrovské pyramidy, které sloužily jako hrobky, především se tam faraoni balzamovali, aby jejich těla byla zachována pro život v jiném světě.

Později lidé věřili, že nositelem života je dech. Že s posledním vydechnutím opouští tělo člověka jeho duše a že božský dech dokáže dodat, neboli vdechnout život jakékoliv hmotě.

Další z mýtů je legenda o hledání grálu. Vznikla ve 12. a 13. století. Příběhy o svatém grálu měly především vychovávat a vzdělávat. Proto nepřekvapí, že jedním z hlavních důvodů, proč se konaly křížové výpravy, byla snaha najít grál, který každému, kdo se z něj napije, zajistí nesmrtelnost. Výpravy, které se konaly pod
rouškou obrácení pohanů na svatou víru, byly také konané za účelem pustošení a okrádání statisíců lidí.




Alchymisté se v dávných dobách snažili nalézt kámen mudrců, aby mohli měnit všechny kovy na zlato.

V Evropě se mezitím začaly mohutně a s oblibou prodávat různé zázračné elixíry.

Postupně však začaly selhávat všechny metody k získání elixíru mládí, i když metody a recepty k
získání byly čím dál tím bláznivější. A mnozí z toho velmi profitovali, protože se vždy „hlupáci“.Postupem času, s rozvojem vědy lidstvo pokračovalo v hledání věčného mládí, ale jinými způsoby. Začalo se vyvíjet ohromné množství kosmetických přípravků se zázračnými bylinami, které mají přispět k věčné touze člověka zůstat věčně mlád.

Dnešní moderní doba už překonává kosmetické přípravky, postupně je vytlačuje plastická chirurgie, která se velmi úspěšně pohybuje na samém vrcholu. Touha lidí vypadat krásně a mladistvě je tak obrovská, že neváhají vydávat nemalé finanční částky, aby se mohli nechat „zdokonalovat“.

Ale je tu ještě jeden způsob, také velmi účinný, možná pracnější, možná je to běh na dlouhou trať, zato s velkým efektem a zárukou plnohodnotného života. Co je tím zázračným lékem?



Strava – pohyb - radost
O zdraví
O všem možném
O mně







Dnes už víme, že hledat "elixír mládí" a způsob, jak být nesmrtelný, je pošetilé, nemožné, nikam nevede. Lidé jsou v honbě za mládím a krásou schopni dělat mnohé a mnozí zase na tom pěkně vydělávají. Na naivitě a hlouposti lidí, kteří si neumí, možná ani nechtějí připustit, že chod času nelze zastavit. A mnozí by si ušetřili trápení, kdyby se přijali takoví, jací jsou a kdyby se naučili stárnout s grácií. Každý člověk má svoji hodnotu, každý je svým způsobem krásný.

Jsme milováni, ale hlavně máme milovat.

neděle 10. listopadu 2013

Přítel

ZASMÁT SE SPOLEČNĚ JE HEZKÉ, ALE SKUTEČNÝ PŘÍTEL JE TEN, KDO S TEBOU I PLÁČE

úterý 25. června 2013

Kde leží ráj?

Malý princ. Doprovází mě od dětství, nikdy neomrzel. Je zajímavé pozorovat, jak člověk vnímá v různých obdobích života. Byla jsem dítětem, ale ztratila jsem se a byla donucena hledat. Ne někde, ale v sobě. Kdo tohle nezažil. Ráj není krásný ostrov zalitý sluncem, nějaké báječné místo na zemi, ráj nenalezneme na zemi, nýbrž v sobě. A kdo nalezne, ten může říci, že je šťasten, ať je kdekoliv.

Civilizace vzniká teprve v jádru jedince. Toto jádro, to je Malý princ v nás, vnitřní dítě s jeho radostí ze života, nevinností a moudrostí.


Velmi krásně formuloval „Malého prince“ v nás velký španělský violoncellista Pablo Casals

Kdy už se budou naše děti
ve škole učit, co jsou?
Každému z těch dětí by se mělo říkat:
Víš, co jsi?
Jsi zázrak!
Jsi jedinečný!
Na celém světě neexistuje druhé dítě,
které by bylo stejné, jako ty.
Uběhly miliony let
a nebylo ještě nikdy takové dítě, jako ty.
Pohleď na své tělo,
jaký je to zázrak!
Na své nohy, ruce, šikovné prsty,
na svou chůzi.
Může z tebe být Shakespeare,
Michelangelo nebo Beethoven.
Není nic, čím by ses nemohl stát.
Ano, ty jsi zázrak.
A až jednou vyrosteš, dokázal bys ublížit druhému, který
je zázrakem
stejně jako ty?



pondělí 24. června 2013

Angličtina a rody

Angličtina rody do jisté míry rozeznává, ale jako analytický jazyk k tomu používá pomocná slova, hlavně zájmena. Tím se liší od češtiny, která jako syntetický jazyk slova ohýbá a má i tři rody podstatných jmen.

Stará angličtina je kdysi měla také, ale v raném středověku, po vpádu severských národů, došlo na ostrovech k takovému zmatení jazyků, že se gramatika začala postupně zjednodušovat, aby se lidé lépe domluvili. Stará angličtina se od té dnešní liší poměrně výrazně.


Starou angličtinou psal například William Shakespeare. Je zajímavé, jak se liší.

Malá ochutnávka.

The evil that men do lives after them, the good i soft interred with their bones. Zlo, které lidé činí, je přežije, dobro se často pochovává s jejich kostmi.

Happy thou art not, for what thou hast not, still thou striv´st to get, and what thou hast, forget´st. Šťasten nejsi, neboť po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.

He is now as valiant as Hercules that only tells a lie, and swears it. Teď je Herkulem, kdo řekne lež a přísahá na ni.

Those wounds heal ill that men do give themselves. Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.

A staff is quickly found to beat a dog. Kdo chce psa bíti, vždycky si hůl najde.

They that touch pitch will be defiled. Kdo sahá na smůlu, ten se zamaže.

True nobility is exempt from fear. Pravá šlechetnost nezná bázně.

Talkers are not good doers. Mnoho řečí, málo skutků.
 
Starou angličtinu používá ve svém románu z občanské války ve Španělsku Ernest Hemingway
For Whom the Bell Tolls – Komu zvoní hrana
Krásná kniha i film.

Znalost angličtiny je dnes už nezbytností. Kdo chce dobře umět anglicky, ten by měl pravidelně číst. Nabídka knih v originálním jazyce.


pátek 7. června 2013

Pravda a láska...

Jak ušetřit....bez dalšího komentáře

Po zralé úvaze jsem pochopil, že největší blbec v této zemi je zaměstnanec, který si vybírá dovolenou, když ho nedej Bože schvátí nemoc, který si nechá líbit, že po odpracovaných 35 letech nedostane první tři dny nemoci ani korunu a když dostane v 56 letech padáka, po dvou měsících na ÚP vyfasuje oranžovou halenu a jde sbírat psí exkrementy, aby se mu ti, co jsou celý život na sociálních dávkách mohli z oken heren smát. Žeby takhle nějak vítězila láska a pravda nad lží a nenávistí?


pondělí 3. června 2013

S PENĚZI JE MOŽNÉ PŘIVÉST K ŘEČI MRTVÉHO, BEZ PENĚZ NELZE PŘIMĚT ANI NĚMÉHO K MLČENÍ, ČÍNSKÉ PŘÍSLOVÍ

pátek 24. května 2013

Cunningham - Domov na konci světa

Nikdy se nevracej do minulosti, protože jen zabíjí tvůj drahocenný čas.
Příběhy se neopakují, lidé se nemění.
Nikdy na nikoho nečekej, nestůj na místě.
Jdi jen vpřed a neohlížej se.
Lidé, kteří ti jsou souzený, tě doženou nebo budou kráčet s tebou stejným směrem.
Nech lidi odejít, pokud se vrátí - patří k tobě, pokud ne - nikdy ani nepatřili.



úterý 14. května 2013

You can´t make foot prints 
in the sands of time by sitting 
on your butt. And who wants 
to leave butt prints 
in the sands of time? 
Nemůžete dělat otisky nohou v písku času tím, že sedíte na zadku. A kdo chce nechat otisk zadku v písku času?


pondělí 13. května 2013

Arnold Bennett řekl

“The real Tragedy is the tragedy of the man who never in his life braces himself for his one supreme effort, he never stretches to his full capacity, never stands up to his full stature.”
"Skutečnou tragédií je osud člověka, který se nikdy v životě nedonutil k maximálnímu výkonu, který si nikdy nesáhl na dno sil a nikdy tak nedosáhl hranice svých možností a potenciálu, úrovně a významu, jakých dosáhnout mohl.“
******************************************************
 “Any change, even a change for the better is always accompanied by drawbacks and discomforts.”  
"Jakákoliv změna, i změna k lepšímu je vždy doprovázena nevýhodami a nepohodlím."
******************************************************
“It is easier to go down a hill than up, but the view is from the top.”
"Je jednodušší jít dolů s kopce, než nahoru, ale pohled je z vrcholu."

******************************************************
 
 

čtvrtek 9. května 2013

VYCHYTANÁ POVÍDKA

Staying Late to Be Macho - Práce přesčas dělá chlapa
_______________________________________________

It is good to know there are new men in high places.

Je prima vědět, že se do vysokých funkcí dostali muži nového ražení.

Suma Chakrabarti accepted his job at the Cabinet Office only on the condition that he be allowed to leave the office at 5.15 to pick up his daughter from school.

 
Například Suma Chakrabarti přijal místo v úřadu vlády pouze pod podmínkou, že bude pracovat jen do 17.15, aby mohl vyzvedávat dcerku ze školy.

Working mothers everywhere will applaud, working dads, if they are honest, may take a sourer view.

Všechny pracující maminky tomu jistě tleskají, ale pracujícím tatínkům, jsou-li k sobě upřímní, to nejspíš moc nevoní.

 
However much men moan about the pressure to stay late, there are benefits, the way it shades into a spell at the wine bar on the way home without the need to dream up an excuse is one.

Ačkoli si muži stěžují, že musejí v práci zůstávat dlouho, má to i výhody. Jednou z nich třeba je, že to cestou z práce můžou vzít přes vinárnu a nemusejí si vymýšlet žádné výmluvy.

It is some time since I worked in an office, but I remember it well, that happy period after 6pm when the phones ceased ringing and you could get down to some real work.

Od doby, kdy jsem pracoval v kanceláři, už nějaký ten pátek uběhl, ale dobře si na to pamatuju. Nejlíp jsem se cítil po šesté, když přestaly vyzvánět telefony a já se konečně mohl zabrat do práce.

You could picture the scene at home: a turmoil of fish fingers, bath toys and later, the trussle betwen TV and multilication tables.

A věděl jsem, co se právě děje doma, zmatek kolem večeře a koupání, později spory, zda má přednost televize nebo násobilka.

Even if you did have moments of guilt, going home early was simply not what senior executives did.

I když měl člověk občas pocit viny, jít domů dřív nemohl - vyšší úředníci to prostě nedělali.

It would suggest you were slacking.

Vzbuzovali by tím dojem, že polevují.

Besides, if senior executives nipped off after teatime, who´d be around to watch the junior executives schowing how macho they were?

A navíc, kdyby se nadřízení po odpolední svačině vytratili, kdo by pak sledoval chlapácké výkony nižších úředníků?

Now that I work from home I can see that this culture of the loosened tie and 10 o´clock shadow must be pretty galling for working wives.

Dnes, kdy pracuji doma, chápu, že zvyk vysedávat s povolenou kravatou a neoholenou bradou večer v kanceláři musí pracujícím ženám pěkně hýbat žlučí.

It´s OK while they don´t have children, but, come motherhood, it must be hard to escape the feeling that colleagues are marking you down as a cissy for collecting the kids from school.

Dokud nejsou děti, je to jedno, ale když přijdou a vy je chcete vyzvedávat ze školy, těžko se zbavíte pocitu, že vás kolegové považují za zšenštilého.

Most men, even shiny new ones, contrive to shunt such tasks into the same father-free zone as dusting.

Většina mužů, dokonce i těch bez předsudků, se proto snaží takový úkol přesunout do kategorie prací, jež mužům nepřísluší, jako je třeba utírání prachu.

I see that Mr Chakrabarti leads the Performance and Innovation Unit.

Pan Chakrabarti vede oddělení pro výkonnost a inovace.

It may well be that, by following his innovative example, we could detoxify ourselves from the curse of workaholism, with-out our performance suffering.

Pokud bychom se řídili jeho novátorským příkladem, mohli bychom se snad detoxikovat a vymanit se z prokletí workoholismu, aniž tím náš výkon utrpí.

 
It might even improvere.

Možná se dokonce zlepší.


 The Times, Londýn

Angličtina
Jak rychle se v životě zapomíná 

středa 8. května 2013

Duševní hygiena

Hygiena těla je každodenní samozřejmostí člověka. Na jednu hygienu se však zapomíná.

Na duševní hygienu.

Člověk si z minulosti přináší vzpomínky. Ty zlé i ty pěkné. Ovlivňují náš život, pokud se ovšem my necháme jimi ovlivňovat. Každý má na výběr. Buď si vybere to dobré, nebo to zlé.

Pro zdraví a pohodový život člověka je rozhodující, jak bude smýšlet, jak se naučí vytěsňovat to negativní a brát naopak život z té lepší stránky. Proč?

Duše velmi ovlivňuje tělo. Pokud se bude člověk stále užírat minulostí, záští nebo zlobou z minulých křivd, pak onemocní. Nejprve duše a pak tělo.

Nestojí to za to, život je moc krátký na to, aby se člověk trápil nebo trápil druhé svým postojem.
Je jeden člověk. Vážím si ho jako osobnosti, jako autora skvělých knih, jako člověka, který dokázal i přes obrovskou nepřízeň osudu, zkažené dětství i dospívání, nezahořknout. Známý je naopak jeho osobitý humor, nezdolná vůle, pozitivní postoj k životu, láska k lidem i přes to, co si prožil.

Arnošt Lustig. Můj nejoblíbenější autor a člověk, kterého si velmi vážím. Našel před časem svůj klid. Ale přesto je tu pořád. Aspoň pro mne. Jeho smích, jeho osobnost, vůle, humor, brilantnost v psaní, jeho víra v člověka a jeho celoživotní otázka, kterou se zabýval.

DOBRO – ZLO – ČLOVĚK

Čeho je schopen v krajních situacích, ve chvílích, kdy klesá na samé dno. V tom dobrém nebo v tom zlém. Jako člověk, který se ocitá nad propastí a člověk, který rozhoduje o životě a smrti.

Arnošt Lustig zvládal s přehledem „duševní hygienu“ a je pro mne výzvou I připomenutím, že se člověk nikdy nemá vzdávat, má pamatovat na den poslední, na den zúčtování. Nikoho nemine a podle toho jak člověk žil, bude odcházet.


Svobodný, oproštěn a smířen nebo nesvoboden, neoproštěn a nesmířený, uzavřen sám v sobě.

Lustig řekl:
"Člověk je člověkem jen v okamžiku, kdy rozezná dobré od zlého, správné od nesprávného a spravedlivé od nespravedlivého. To je v podstatě celá bible.Zbytek je nábožeství, komentář, ilustrace. Odpuštění je most, na kterém se mohou setkat i někdejší úhlavní nepřátelé. Jiný most není. Bez tohoto mostu jsme na věkdy odsouzeni k nepřátelství."

"Nikdy nepadej do kolen."

"Poučíme-li se z pekla, nebudeme ještě v ráji, ale nemusíme se do pekla vracet."

Arnošt Lustig



úterý 7. května 2013

CITÁTY ČEŠTINA - ANGLIČTINA

"Nikdo neovládá tvoje štěstí kromě tebe, proto máš sílu změnit na sobě nebo ve svém životě cokoliv, co chceš změnit",  Barbara DeAngelis 
"No one is in control of your happiness but you; therefore, you have the power to change anything about yourself or your life that you want to change", Barbara DeAngelis
"Neříkej mi, co děláš, ale ukaž mi, co jsi udělal. A pak si o tobě udělám názor", Larry Winget "Don´t tell me what you do, show me what have you done. And than I make my decision about you", Larry Winget 

JINÉ CITÁTY A MOUDROSTI

sobota 4. května 2013

Jak se dají vydělat peníze

Peníze potřebuje vydělat každý. Ne za cenu ztráty veškerého času a sil.

Co třeba síťový marketing?


Namítnete – kdo tu síť vybuduje bez ztráty času a sil.


A vnucovat se lidem s produkty, nabízet distributorství, nic pro mě.


Ale co kdyby tohle zvládl program na internetu? 


Ale kdo program vyrobí?


Není třeba nic vyrábět, vše už je naprogramováno a připraveno k použití.


Program má podobu webu, stačí si jen pořídit levně jeho kopii. 


Kopie se chová jako originál. 


Pracuje za nás, bez nároku na mzdu a dovolenou. Nemusíme lidem nic nutit. 


Co vlastně web umí? Nabízí za majitele produkty.


Návštěvník vloží emailovou adresu pro bezplatný odběr videí. 


Na jejich základě se rozhodne pro koupi produktů. 


Za majitele webu prodává produkty e-shop. Majitel je jen odešle zákazníkovi.


O jaké produkty se jedná? O velmi prodejné produkty společnosti NHT Global. Na trhu je 12 let, dosáhl 1 miliardy dolarů, působí ve více jak 50 zemích a má téměř 900 tisíc distributorů.


Návštěvník má ještě jeden důvod pro bezplatný odběr videí.


Chce poznat web, jehož kopii si může pořídit pro sebe.


Web hledá na internetu za jeho majitele další a další lidi do jeho sítě!


Majitel sleduje návštěvnost a nové zájemce. Vzniká síť sama od sebe.


Provize jsou velmi zajímavé. Školení probíhá samostudiem videí.


Každý ze sítě má vyřešen problém, jak s minimem nasazení najít své nové distributory, prodávat produkty a vytvořit obrat.

Jak vypadá jedna z kopií tohoto webu?


Takto





pátek 3. května 2013

Bolest a veselost

Bolest a veselost se vzájemně nevylučují. Dvě poloviny srdce. Bez vážnosti se člověk stává rozmařilým, lehkomyslným a povrchním. Bez veselosti zase zatrpklým, přísným, nepodnikavým, nevěřícím v život. Nést věčný oheň z věků do věků může jen ten, kdo má v srdci rovnováhu. Važte si smíchu, nikdy ho není na světě dost a přísloví říká:

„Vede-li tě skuhravý havran, dojdeš k mršině“


 Život není to, co chceme, ale to, co máme
Porozumění

O penězích řekli

NEJSEM TAK BOHATÝ, ABYCH NEMOHL BÝT ZASE CHUDÝ, ČESKÉ PŘÍSLOVÍ

MÍT PENÍZE V PRAVÉM OKAMŽIKU, POUZE TO JSOU PENÍZE, D. VON LILIENRON
S PENĚZI JE TO ZVLÁŠTNÍ, KDYŽ UŽ JICH ČLOVĚK MÁ DOST, TAK JE NEPOTŘEBUJE, CH. CHAPLIN


ŘÍKÁ SE, ŽE PENÍZE NEPŘINÁŠEJÍ ŠTĚSTÍ. BEZPOCHYBY SE TÍM MYSLÍ PENÍZE DRUHÝCH, S. GUITRY

LEPŠÍ JE MÍT DOBRÝ PLÁN DNES NEŽ VYNIKAJÍCÍ ZÍTRA, MURPHYHO ZÁKON

NIKDO NEPŘIJÍMÁ RADY, ALE KAŽDÝ BY PŘIJAL PENÍZE. Z TOHO VYPLÝVÁ, ŽE PENÍZE JSOU LEPŠÍ NEŽ RADY, J. SWIFT

TŘI DRUHY LIDÍ NEMAJÍ PENÍZE: CHUDÍ, ROZHAZOVAČI A LAKOMCI, P. ALTENGERK

JEN JEDNI SE ZABÝVAJÍ PENĚZI JEŠTĚ VÍCE NEŽ BOHATÍ - TOTIŽ CHUDÍ. TI NEMOHOU MYSLET NA NIC JINÉHO A V TOM SPOČÍVÁ JEJICH BÍDA, O. WILDE




MLM – podvod, strašák, záhadné slovo?




Když někdo nerozumí, raději pomluví. Aby nevypadal jako hlupák, který nic neví. Lepší však je pochopit, porozumět, zamyslet se a pak, pak se dostaví úspěch i peníze, které chce úplně každý, ale ne každý to umí přiznat, asi tak jako s tím, když něco neví.

Lidé si většinou hrají na hodné, slušné, spořádané, poslušné ovečky jednoho velkého stáda, kde se chovají všichni stejně, hlavně nevybočit, abych nevypadal nějak divně. Co by na to ostatní.
Přitom si tajně myslím, jaké by to bylo, kdybych měl volnost pohybu, šťavnatý pokrm každý den a teplé místo k odpočinku. Hmm…


Můžu udělat jen dvě věci. Zůstat součástí stáda a čekat, co den dá, nebo vystoupím a vytvořím si lepší podmínky. Musím si zvyknout na to, že se na mě ostatní budou dívat, někteří s nedůvěrou, jiní nechápavě nebo závistivě. S tím se nic nedá dělat. Je to jejich problém.


Začátky nikdy nejsou lehké, ale když člověk vytrvá a věří své věci, úspěch se dostaví a to je důležité. Nakonec to uvidí i ti škarohlídi a buď se přidají, nebo zůstanou škarohlídy.


MLM není ani strašák ani podvod, může naopak člověka posunout v životě někam úplně jinam. Jediný problém jsou lidé. Lidský faktor funguje všude, na celém světě, v každém oboru, odvětví. Všude se najdou slušní a neslušní. Od neslušných je třeba se distancovat. Je dobré naučit se vybírat si to správné a nezabývat se negativním. Zvlášť v MLM ne. Nelze nikoho nutit.


Kdo bude chtít hrnout vodu, nic nenasbírá, vše mu proteče mezi prsty, zůstane prázdno.


Jak bylo řečeno. Peníze chce každý, myslí na ně každý. Myslet na peníze není vždy jen něco špatného, zrůdného, nekalého nebo nečistého. Myslet na peníze neznamená, že jsem špatný člověk. Chytrý člověk si naopak dokáže spočítat, kolik vše stojí. Chytrý člověk investuje do sebe i svých dětí. Do vzdělání, rozumných aktivit, užitečných koníčků. Chytrý člověk myslí na budoucnost, na zadní vrátka, protože řekněme si na rovinu, na důchody se spoléhat nelze, důchody prostě nebudou. Ale my budeme a co potom? Zdepkovaný a nemocný člověk si ničeho neužije. A zdraví, to dnes něco stojí.


Ale kde na to všechno vzít? 

Tak to dělám já


NĚKTERÉ PRAVDY SE ŘÍKAT NEMAJÍ, NĚKTERÉ TO POTŘEBUJÍ A NĚKTERÉ ŘEČENY BÝT MUSÍ. 
WILHELM BUSCH


středa 1. května 2013

Jít rázně proti mnohonásobné přesile čelem je leckdy spíše hloupé než asertivní či cokoliv jiného. Inspirujme se džudisty: ti nevolí proti silnějšímu soupeři přímou konfrontaci síly proti síle, ale spíše se snaží síly a energie silnějšího využít ve svůj prospěch. Poddat se jí, jen ji poněkud stočit, usměrnit. Tak, aby se sveřepý silák vlastní silou vlastně porazil sám.

pondělí 22. dubna 2013

JSTE-LI ÚSPĚŠNÍ, ZÍSKÁTE NĚKTERÉ FALEŠNÉ PŘÁTELE A NĚKTERÉ OPRAVDOVÉ NEPŘÁTELE - PŘESTO VŠAK BUĎTE ÚSPĚŠNÍ.

neděle 21. dubna 2013

"Vy jste spisovatel? To není práce, to nic neděláte!"

V jednom ruském filmu se ptá jeden člověk druhého, čím je. On odpovídá, že spisovatel. Dostane odpověď: „Spisovatel, to přeci není práce, to jen celý den sedíte a nic neděláte.“ Na to spisovatel: „Ale psát není zase tak lehké.“ Druhý na to“ „Říkejte si, co chcete, ale tohle není práce. Já dřu celý den za pár rublů a ještě dělám domovníka, úplně zadarmo.“

Ruský model. Jak známé pro generaci, která to zažila na vlastní kůži. Někdy mám pocit, že to nějak přežívá v nás pořád a tak jakýkoliv majitel, podnikatel, obchodník, či ten spisovatel, je lump a věčný vykořisťovatel a dělník jenom dře. Budižkničemu „nemakačenkové“, kteří jen flámují a žijí na úkor „těžce pracujících“.


Nebylo by pěkné házet všechny do jednoho pytle. Jsou tu jistě poctiví pracující, kteří si navíc hledí svého a nerýpou do všeho a do všech a jsou tu i poctiví podnikatelé nebo majitelé, stejně jako ti druzí, ti nepoctiví a je jedno, jestli jde o dělníky nebo vzdělané.


Nezáleží na tom, kolik má člověk škol, titulů, kde všude byl a co dělá, ale jak to dělá a hlavně, jaké má srdce, jakým je člověkem. Může pak být velmi dobrý a šikovný krejčí a vedle toho třeba neschopný a špatný lékař.

Džentlmen jako opak frustráta
Předstírání jako charakteristika dnešní doby
Sokrates kdysi dávno řekl

sobota 20. dubna 2013

VĚTŠINA STRESU NEPOCHÁZÍ Z TOHO, ŽE TOHO MÁME MOC. NEJVĚTŠÍ STRES VZNIKÁ ZE VŠEHO ZAPOČATÉHO A PŘITOM NEDOKONČENÉHO, STEPHEN COVEY

pondělí 15. dubna 2013

TI ODLIŠNÍ A ODVRŽENÍ TOHO DOKÁŽOU V ŽIVOTĚ NEJVÍC. KOLIK BÝVALÝCH STŘEDOŠKOLSKÝCH ROZEHRÁVAČŮ ODVÁŽÍME KAŽDOU SOBOTU VEČER NA ZÁCHYTKU. TROCHA TRÁPENÍ V DĚTSTVÍ NEŠKODÍ.


čtvrtek 11. dubna 2013

„Veliký strach lze zakrýt odvahou“, Marcus Annaeus Lucanus

Každý z nás je do určité míry plachý a každý se s tím vypořádáváme po svém způsobu. Někteří lidé se zcela uzavřou do sebe, někdo to bere útokem a dělá toho takzvaného „třídního šaška“ a někdo zase hledá oblast zájmu, ve které se cítí dobře, která mu vyhovuje a díky které se může trochu otevřít lidem. Zcela uzavřenému člověku totiž zase tak moc dobře není. Chybí mu lidé, zpětná vazba.

Jsem plachý introvert. Nejsem však blázen ani podivín. Jen mám tendenci uzavírat se sama do sebe. Někdy si říkám, že stejně není o co stát. Co si budeme povídat. Ovšem nelze házet všechny do jednoho pytle. Pak se může stát, že člověk přijde i o tu malou hrstku lidí, kterým ještě na nás záleží.


Jsem velmi ráda sama. Samota není osamění nebo prázdnota. Samota je pro mne především vzácná chvíle ticha, kdy si můžu přemýšlet, psát v hlavě články, skládat je jako skládanku, abych je mohla později přenést na papír. A kniha je velký přítel ve chvílích samoty. Ať už doma nebo v přírodě.


Samota není nic špatného, nic divného, jen pokud člověk nechce být sám pořád, celý život. S nikým už nemluví, nic ho nezajímá. Pak je to problém. Proto je dobré mít ty zájmy, o kterých se mluvilo na začátku. Nějaký koníček, který člověka těší. Rozvíjí jeho myšlení, dělá radost, naplňuje. Takový člověk je spokojený a šťastný a takový člověk se rád pobaví s někým stejného zájmu, rád se podělí o svoje radosti, možná předá nějaké poznatky a zkušenosti.


Radost je potom vzájemná a hlavně sdílená a sdílená radost je dvojnásobná radost. A kde je radost, je pohoda a zdraví. Ale chce to holt trochu odvahy, no jak je řečeno na začátku v tom pěkném citátu.


Bude líp
Uvědomělý člověk aneb jednání z čistého srdce

středa 10. dubna 2013

O čem přemýšlíte, pane Lustigu

Prošel jsem ledasčím. Vyhlazovacím táborem i Vítězným únorem. Izraelsko-arabskou a studenou válkou. Spadla mi do klína nečekaná sametová revoluce, která měla s revolucí společného jen to, že se to obrátilo. Nahlédl jsem do leckteré duše, dívaly se na mne rozličné oči, potkal jsem všelijaké lidi. Dobré, horší, lepší, nejhorší. Bezmocné i zlé. Dobré i špatné. Mají jména, žijí mezi námi. Ale jsem moudřejší? Neznám odpověď na základní otázky mé existence. Jak mohlo dojít k šoa, nálepkově zvané holokaust? Jak se toho mohli dopustit civilizovaní, kulturní lidé, Němci a jejich pomocníci ve všech okupovaných zemích? Jak to, že si to dali líbit tak zkušení lidé, Židé a většina z šesti milionů zavražděných šla na porážku jako ovce? Jak to, že to svět, který se deset tisíc roků vyvíjí k civilizaci, dopustil? Co s tím? Jak zápasit s fanatismem a jeho druhou tváří, lhostejností? Jak žít? Asi měla pravdu má oblíbená románová hrdinka, devatenáctiletá Dita Saxová: Život není to, co chceme, ale to, co máme. Asi i to, co vydržíme. Co nám dovolí. Nezbývá než si rozšiřovat obzor. Vědět předem, co přijde, co by mohlo přijít. Ale pomůže mi to dovědět se, co nevím?
Pan Lustig je mým oblíbeným autorem, ale především člověkem. I přes všechno v životě nikdy nezahořkl, ba naopak. Byl životním optimistou, ale svoji bolest nosil hluboko v sobě. Zapomenout se nedá. Vyrovnával se s minulostí po svém. Psal, hledal, ptal se - celý život a život i jako takový miloval. Možná proto přežil, protože měl obrovskou vůli a odhodlání. Jeho knihy, rozhovory, jeho krásné lidství a pokora. Od pana Lustiga bychom se měli učit mnohému.

pondělí 8. dubna 2013

čtvrtek 4. dubna 2013

SKUTEČNOU HODNOTU ČLOVĚKA URČUJE, CO DĚLÁ, KDYŽ NEMÁ CO DĚLAT


Przniči lidských životů

Představme si, jakou práci dá vytvořit nějaké dílo. Namalovat obraz, vytvořit sochu, napsat knihu, ztvárnit roli. Jedinec se snaží, dá si práci, aby dosáhl co nejlepšího výsledku.

Stejně tak může člověk budovat svůj podnik, firmu. Lopotí se celé roky, aby vše fungovalo, nepočítá hodiny, buduje si poctivě svoje jméno, aby uspěl.

Pak přijde někdo. Někdo, někdo hodně postižený. Zakomplexovaný jedinec uvězněný ve své zlobě, hořkosti a zášti. Osoba schopná věcí, které se normálnímu člověku ani nezdají, není jich schopen. Takový člověk dokáže během krátké doby napáchat nesmírné škody a zničit vše, co jeden člověk budoval třeba dlouhé roky.


Ale tak už to ve světě chodí. Nikdy nebude absolutní dobro nebo zlo. Vlastně by tak svět ani nefungoval. Zlo nikdo nikdy nevymýtí. Určitě pokud bude člověk existovat.


Kolik bylo v minulosti těch, kterým vzali úplně vše. Dědictví z generace na generaci. A museli se s tím smířit. Nebo se nesmířil, pak špatně dopadli.


Jen silní mohou přežít. Mohou přežít jen ti, kteří jdou dál i přes všechny překážky, protivenství, zlobu. Nenechají se srazit na kolena, a když, zvednou se znovu a znovu. Člověku můžou vzít všechen majetek, zničit jeho díla i domov, ale nemůžou mu vzít jeho myšlenky, jeho vnitřní svět, svobodu.


Pokud je člověk silný, přežije všechno. Není účel bojovat s nepřítelem, a pokud má silnou převahu, ani to není možné, ale můžeme bojovat svojí duševní silou a nezlomným charakterem.

Pak není vítěz on, ale my. Ten škarohlíd to ví. Ví, že prohrál, ještě více se bude utápět ve svojí zlobě.

Ano, člověka můžou i zabít, ale přeci nebudou nikdy šťastní a spokojení ti, kteří tak učiní, už vždy budou vidět pohled jeho očí, celý život, nikdy se toho pocitu nezbaví. A vždy budou cítit, že měl převahu.


Člověk musí počítat v životě s překážkami a zlem, ale nesmí se dát srazit na kolena. Nikdy.



Film Pevnost s vynikajícím výkonem Roberta Redforda nebo film Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, ve skvělém podání Brada Pitta, mluví za vše. Výborní herci, vypjaté scény, lidské charaktery, věčný boj uvnitř člověka.


Nenechat se odradit a jít za svým cílem
Tvá životní cesta
Boží mlýny 
Bude líp

sobota 30. března 2013

Goebbelsovy deníky

7.3. 1938: „Praha prochází trvalou krizí. Hodža by měl hned vyhlásit autonomii pro sudetské Němce. Místo toho dělá hloupé projevy. A Čechy se jednou zhroutí pod naším úderem. Koho chtějí bohové zničit, toho ranní slepotou. Vůdce vítá, že Praha je tak nesmiřitelná. Tím je jistější, že jednoho dne bude roztrhána na kusy.“

20.3. 1938: „Musíme z Vídně brzo vytlačit všechny Židy a Čechy a udělat z ní čistě německé město. Tím částečně vyřešíme i bytový problém.“


1.6. 1938: „V poledne jsem u Vůdce. Charakterizuje Čechy jako drzé, prolhané, devótní a podlézavé. To souhlasí na vlas přesně. Má s Čechy ještě mnoho záměrů. Svou mobilizací si jen pověsí na krk smrt. Žijí v této chvíli jen ze strachu…“


Je až děsivé číst to, co si Goebbels před lety zapsal a zároveň je člověk rád, že se to nikdy nestalo. Když už tak Hitler a jeho stoupenci kritizovali druhé, co bychom mohli o nich napsat my?


Sebestřední, nadřazení, povýšení, bez soucitu, amorální, plni hořkosti a zášti, ale také naprosto zaslepení svojí vlastní vizí budoucího světa. Národ udavačů, kde nevěřil nikdo nikomu, národ zločinců, kteří si chtěli přivlastnit, co jim nepatřilo.


Jistě, že nemůžeme všechny házet do jednoho pytle, ale přeci jen se našla většina těch, kteří provolávali Hitlerovi slávu, tleskali projevům nacistických potentátů, podíleli se na pogromu na Židech a jiných „nevyhovujících“ osobách. Uvěřili Hitlerově řečem o velké říši, o čisté germánské rase, kde není místa pro nikoho jiného.


Mnozí po válce tvrdili, že prostě šli takzvaně s davem, nechali se strhnout, uvěřili všem těm slovům. Mnozí důstojníci i obyčejní vojáci tvrdili, že by se nikdy nedopustili takových zločinů, byli prostě v soukolí obludného stroje, který ničil vše, co mu stálo v cestě.


Jistě že částečně se tomu dá věřit. Ví se také, že Němci byli od doby, kdy se Hitler dostával k moci pod obrovským tlakem. Už malým dětem ve školce byla vštěpována nenávist vůči Židům, i když z toho ani ještě neměly pojem. Nenávist se vštěpovala na každém kroku, v každé škole. Mnozí Židy ve svém okolí ani neměli nebo neznali a mnozí zase měli Židy jako nejlepší kamarády. Najednou nesměli!


Co s tím?


Vždy je přeci možnost volby. Ano, mnohdy se člověk uvrhne do záhuby, pokud veřejně přizná pravdu. Ale pokud se týče Němců, vůbec jim to nepomohlo, protože do záhuby se uvrhli stejně tak. A mnozí již ke konci války, po všech těch hrůzách na obou stranách a zdevastovaném světě, proklínali Hitlera a proklínali ho ještě dlouho potom.


pátek 15. března 2013

BLÁZNOVA MOUDROST

Kdysi dal jeden král svému dvornímu šaškovi bláznovskou hůl s pestrými stuhami a zvonečky. Měl si ji nechat tak dlouho, dokud nenajde většího blázna než je sám.
Za rok a den král umíral.
"Kam jdeš?" ptal se blázen.
"Daleko odtud."
"Kdy se vrátíš?"
"Už nikdy."
"Co si s sebou bereš?"
"Nic."
"Jak ses na tu cestu připravoval?"
"Nijak!"
Tu položil šašek svou bláznovskou hůl na královo smrtelné lože a řekl: "Odcházíš daleko a nestaráš se, co bude? Vezmi si hůl. Už jsem našel někoho, kdo je bláznivější než já za celý život."

čtvrtek 14. března 2013

BUDETE-LI SE SNAŽIT POROZUMĚT CELÉMU VESMÍRU, NEPOCHOPÍTE VŮBEC NIC. JESTLIŽE SE POKUSÍTE POROZUMĚT SOBĚ, POCHOPÍTE CELÝ VESMÍR.

Někdy je to námaha. Člověk by si tak rád jel v těch svých starých kolejích, pěkně v klidu. Ale občas to někde zaskřípe a už to není ono. Co dál?

Často lidé na otázku, jak se mají, řeknou: "Dře to, ale jde to."Je to nutné?

Občas je třeba něco vyměnit, namazat, opravit nebo seřídit, aby stroj dobře fungoval. S námi to není jiné. Občas by se měl člověk zastavit, zvlášť když už to hodně skřípe a zamyslet se, kde to drhne a co by měl udělat, aby "to zase dobře šlapalo".

Jsou lidé, kteří se takhle "udržují" průběžně, starají se o sebe. Pak jsou lidé, které upozorní až když to někde drhne a nakonec lidé, kteří všechno ignorují. Svoje tělo i duši.

Co myslíte, kterým se pěkně šlape a kteří dojedou nejdál?

Je zbytečné se trápit, je zbytečné mít zlost na celý svět. Je fajn se smát a být naplněn pokojem.

Lucius Annaeus Seneca řekl: "CO JE PLATNÉ PŘEPLOUT MOŘE A STŘÍDAT MĚSTA! CHCEŠ-LI UNIKNOUT TOMU, CO TĚ TRÁPÍ, MUSÍŠ BÝT NE JINDE, ALE JINÝ!"







čtvrtek 10. ledna 2013

Hodný a zlý vlk

Naše mysl funguje jako poměrně dokonalý biopočítač. Narozené dítě nemá žádnou mysl a tak se v jeho hlavě to věčné brebentění a přemítání nekoná. Jak krásné, kdo by se tam mnohdy nechtěl vrátit. Mnozí se o to i snaží, ale bohužel ne těmi nejlepšími cestami.

Když má človíček tak čtyři roky, začíná to i u něj a už ho to nepustí, pokud se nenaučí, jak se svou myslí pracovat. Mysl jede na plné obrátky a sbírá. Od rodičů a dalších členů rodiny, ze školy, od kamarádů, členů nějaké náboženské skupiny, prostě z celého dělí okolo. Kolotoč se roztáčí.

V člověku se usidlují dva vlci, kteří spolu neustále soupeří. Hodný se zlým. Perou se a jeden zvítězí. Jeden s druhým odmítá žít. A člověk si říká, je to skutečnost nebo jen sen? Skutečné je opavdu to, že jeden vlk, tedy jedno "já" je skutečné, ale jen jedno. Toto osvícení se stalo epicentrem učení, které nyní mění životy lidí rychlostí epidemie.
 

Vychází z poznání, že mysl je mocný a užitečný nástroj, ovšem také destruktivní pán. Proč? No proto, že místo abychom my používali mysl, ona používá nás a je často zdrojem utrpení. Ale nemůže za to naše mysl, můžeme si za to sami.

Vytváří nálepky, posuzuje, klasifikuje, škatulkuje a je dokonalým iluzionistou naší reality. Svádí naši pozornost do bažin minulosti či nadějně vzhlížející budoucnosti. Dělá cokoliv, jen aby nás odvedla od toho jediného, co máme… tady a teď… tento okamžik. Uvědomit si plně a intenzivně přítomný okamžik znamená pro mysl náhlou smrt a tomu se snaží předejít. 

Od mala nás učí, že myšlenky máme zahnat, máme se naučit vypnout, ale to nejde. Tok myšlenek nelze zastavit, pokud jsme živí, pak ne. Myšlenky proudí neustále. Musíme jít jinou cestou, než tou, o které nám stále mluví. Ale jakou?

Myšlenky musíme nechat proudit. Necháme je přijít, nebráníme se jim, ale necháme je také odejít. Musíme si v sobě vytvořit jakási vrátka, kterými je necháme odejít pryč a zavřeme za nimi dveře. Jsou pryč. K tomu nám pomůže výborná technika, která pomohla mnoha lidem na celém světě. Jaká?

Meditace.

Mnozí si představí někoho, kdo sedí hodiny nehnutě, možná si cosi mumlá a spíš vypadá jako podivín. Ale není to tak. Je to člověk, který se dokáže ztišit i během dne, třeba i ve společnosti lidí, naučí se více pozorovat a méně mluvit. Takový člověk dokáže být každý den chvíli sám se sebou. Naučí se zklidnit mysl, nechat ji proudit a uspořádat si myšlenky v hlavě. 

Takovému člověku, to je dokázáno, se mnohem lépe daří v práci i v životě vůbec. Většinou takovým lidem říkáme, že mají charizma. Ale co to je? Ve skutečnosti jde pouze o mysl, která ví, jak odpočívat, a když je třeba, pak takový člověk řekne pár slov, ale slov, které mají váhu a dynamiku, mají energii a každý jim věří. 

Proto je někteří dosáhnou úspěchu a zbytek zůstává hodně vzadu. Ti, kteří se ještě nenaučili pracovat sami se sebou. Ale co není, může být, člověk se nemá vzdávat. Nikdy!

“Největší bitvy života jsou vybojovány každý den v tichých síňích našich vlastních myslí.” (David O. McKay).