Stará angličtina je kdysi měla také, ale v raném středověku, po vpádu severských národů, došlo na ostrovech k takovému zmatení jazyků, že se gramatika začala postupně zjednodušovat, aby se lidé lépe domluvili. Stará angličtina se od té dnešní liší poměrně výrazně.
Starou angličtinou psal například William Shakespeare. Je zajímavé, jak se liší.
Malá ochutnávka.
The evil that men do lives after them, the good i soft interred with their bones. Zlo, které lidé činí, je přežije, dobro se často pochovává s jejich kostmi.
Happy thou art not, for what thou hast not, still thou striv´st to get, and what thou hast, forget´st. Šťasten nejsi, neboť po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.
He is now as valiant as Hercules that only tells a lie, and swears it. Teď je Herkulem, kdo řekne lež a přísahá na ni.
Those wounds heal ill that men do give themselves. Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.
A staff is quickly found to beat a dog. Kdo chce psa bíti, vždycky si hůl najde.
They that touch pitch will be defiled. Kdo sahá na smůlu, ten se zamaže.
True nobility is exempt from fear. Pravá šlechetnost nezná bázně.
Talkers are not good doers. Mnoho řečí, málo skutků.
Starou angličtinu používá ve svém románu z občanské války ve Španělsku Ernest Hemingway
For Whom the Bell Tolls – Komu zvoní hrana
Krásná kniha i film.
Znalost angličtiny je dnes už nezbytností. Kdo chce dobře umět anglicky, ten by měl pravidelně číst. Nabídka knih v originálním jazyce.
