Kde leží ráj?

Malý princ. Doprovází mě od dětství, nikdy neomrzel. Je zajímavé pozorovat, jak člověk vnímá v různých obdobích života. Byla jsem dítětem, ale ztratila jsem se a byla donucena hledat. Ne někde, ale v sobě. Kdo tohle nezažil. Ráj není krásný ostrov zalitý sluncem, nějaké báječné místo na zemi, ráj nenalezneme na zemi, nýbrž v sobě. A kdo nalezne, ten může říci, že je šťasten, ať je kdekoliv.

Civilizace vzniká teprve v jádru jedince. Toto jádro, to je Malý princ v nás, vnitřní dítě s jeho radostí ze života, nevinností a moudrostí.

Velmi krásně formuloval „Malého prince“ v nás velký španělský violoncellista Pablo Casals

Kdy už se budou naše děti
ve škole učit, co jsou?
Každému z těch dětí by se mělo říkat:
Víš, co jsi?
Jsi zázrak!
Jsi jedinečný!
Na celém světě neexistuje druhé dítě,
které by bylo stejné, jako ty.
Uběhly miliony let
a nebylo ještě nikdy takové dítě, jako ty.
Pohleď na své tělo,
jaký je to zázrak!
Na své nohy, ruce, šikovné prsty,
na svou chůzi.
Může z tebe být Shakespeare,
Michelangelo nebo Beethoven.
Není nic, čím by ses nemohl stát.
Ano, ty jsi zázrak.
A až jednou vyrosteš, dokázal bys ublížit druhému, který
je zázrakem
stejně jako ty?