Záleží na mužstvu

Jak krásně to před lety popsal a vystihl Karel Čapek ve své knize fejetonů "Anglické listy", které vznikly za jeho pobytu v Anglii. Loď opravdu nemusí být gigantická a luxusní, může být úplně obyčejná a malá. Záleží na jeho osazenstvu. Jak veslují, jak jsou odhodlaní, jak jsou hrdí na svou loď a jak dokáží spolupracovat. Taková loď potřebuje dobrého vůdce, kapitána, který umí řídit druhé, má přirozenou autoritu, ale nepovyšuje se nad ostatní. A veslaři musí veslovat podle pravidel. Pokud bude každý veslovat na jinou stranu, nepohnou se z místa. Bez spolupráce na takové malé lodi nelze nikam doplout a co teprv, když přijde pořádná bouře...

Malý úryvek

Na lodi

Když jsem byl v Anglii, pořád jsem myslel na to, co je krásného doma. Viděl jsem velikost a moc, bohatství, blahobyt a vyspělost nevyrovnatelnou. Nikdy mi nebylo smutno, že jsme malý a nehotový kousek světa. Být malý, neurovnaný a nedodělaný je dobré a statečné poslání. Jsou veliké a nádherné transatlantiky se třemi komíny, první třídou, koupelnami a leštěnou mosazí a jsou malé čadící parníčky, jež hrkotají po velikém moři. Je to, lidi, docela pěkná kuráž, být takovým malým a nepohodlným vehiklem. A neříkejte, že jsou u nás malé poměry. Vesmír kolem nás je chválabohu stejně veliký jako vesmír kolem Britského impéria. Malý parníček toho tolik nepojme jako taková velká loď, ale haha, pane, může doplout stejně daleko nebo někam jinam. Záleží na mužstvu.

Karel Čapek je mým oblíbeným autorem a také si ho vážím jako člověka velkého charakteru, citlivého pozorovatele, nadmíru lidského a citlivého. Člověka pevně si stojícího za svými názory. Zanechal po sobě hotový poklad. Jeho knihy jsou nadčasové a mají stále co říci. Všem, kdo o to stojí, kdo hledají a kdo chtějí "vidět".

Všichni mají cenu

Kdyby všichni lidé přijali svou obyčejnost, vyřešilo by to většinu problémů nevyváženosti dnešního světa. 

Lidé jsou jedineční, neporovnatelní. Lidé se nemají srovnávat, ale přitom se to děje už od útlého věku. Člověk je pokřiven, znovu a znovu.

Celá existence vytváří jedinečné lidi. Existence nemůže používat kopíráky. Představa porovnávání lidí na „stejnou délku“ je absurdní a projeví se v mnoha oblastech. Lidé nikdy nebudou stejně barevní, stejně štíhlí, stejně krásní. Ani z hlediska intelektu si nemohou být lidé rovni.

A přesto mají všichni stejnou cenu. Tu svojí, jedinečnou!


Pokud budeme stále pokřivovat lidi na stejnou úroveň, vytvoříme armádu mrzáků, největší masakr v dějinách.

Žádná společnost zatím neumožnila jedinci získat svobodu. Lidé si myslí, že jsou svobodní, ale přitom žijí v iluzi. 

Lidstvo bude svobodné tehdy, až nebude v dětech vyvolávat komplex méněcennosti, protože jinak je svoboda jen pokrytectví. Lidé jsou pak jen loutky, ne skutečné, svobodně myslící jedinečné bytosti.


Bojovat, usilovat o svou čistotu, svoje místo na slunci, to má smysl. A největším darem, kterým můžeme dětem dát je láska a křídla, aby mohly vzlétnout.