Lidé jsou jedineční, neporovnatelní. Lidé se nemají srovnávat, ale přitom se to děje už od útlého věku. Člověk je pokřiven, znovu a znovu.
Celá existence vytváří jedinečné lidi. Existence nemůže používat kopíráky. Představa porovnávání lidí na „stejnou délku“ je absurdní a projeví se v mnoha oblastech. Lidé nikdy nebudou stejně barevní, stejně štíhlí, stejně krásní. Ani z hlediska intelektu si nemohou být lidé rovni.
A přesto mají všichni stejnou cenu. Tu svojí, jedinečnou!
Pokud budeme stále pokřivovat lidi na stejnou úroveň, vytvoříme armádu mrzáků, největší masakr v dějinách.
Žádná společnost zatím neumožnila jedinci získat svobodu. Lidé si myslí, že jsou svobodní, ale přitom žijí v iluzi.
Lidstvo bude svobodné tehdy, až nebude v dětech vyvolávat komplex méněcennosti, protože jinak je svoboda jen pokrytectví. Lidé jsou pak jen loutky, ne skutečné, svobodně myslící jedinečné bytosti.
Bojovat, usilovat o svou čistotu, svoje místo na slunci, to má smysl. A největším darem, kterým můžeme dětem dát je láska a křídla, aby mohly vzlétnout.