"Frajer Luke"

Krásný film, klasika, která nikdy nezklame, zejména díky hereckému obsazení a skvělému dabingu. Matka přijela navštívit syna do trestaneckého tábora. Mimořádný výkon paní Jany Hlaváčové a výkon herců, zejména Paula Newmana. Stojí za to. Smutné, ale ze života.

„Víš někdy je mi líto, že lidi nejsou jako psi, Luku. Přijde čas a jednoho krásnýho dne fena přestane poznávat svý štěňata, pak už necítí žádnej stesk nebo lásku, kterou by se trápila. Prostě je jí to putna.“

„Dělala jsi, co si mohla, ale tohle teď je můj problém.“

„Ne, Luku, nejsi sám, kamkoliv se vrtneš, jsem vždycky s tebou a John taky.“

„A nemyslíš, že je toho na tebe moc?“ 

„Ale dej pokoj, tys měl přeci vždycky na trable recept, nebo snad ne?“

„Já nevím, někdy to dopadne jinak, než chceme, ale chlap prostě musí jít svou vlastní cestou.“

„Takže jinými slovy, mám tě mít ráda, ale nechat tě bejt.“ 

„Jo asi jo“.

„No ani se neptám, co bude, až tě pustěj, protože to už tady asi nebudu.“ 

„Nechceš tady bejt věčně, chci říct, že sis už svý užila.“ 

„To máš pravdu Luku, tvůj táta nebyl zrovna pro rodinu, ale sranda s ním tedy byla.“

„Škoda, že jsem ho nepoznal, když o něm tak mluvíš.“ 

„Z něho bys umřel smíchy. Luku, co se nezdařilo?“

„Nic, všechno je v pohodě.“ 

„Není.“

„Mami, já se snažil. Tedy žít celej život svobodně a poctivě jako ty, ale nevím, nějak jsem nedokázal najít ten správnej recept.“ 

„Ale no tak, vždycky jsi měl přece dobrou práci a ta holka z Kentucky, na tý jsem mohla oči nechat.“

„Jenže mi zdrhla s tím chlapem v bouráku.“ 

„A co se divíš? Ten nápad s manželstvím ti úplně, úplně zatemnil mozek. Chtěls bejt váženej občan, tenkrát s tebou byla příšerná otrava. Barák věnuju Johnovi.“ 

„Správně, zaslouží si ho.“ 

„To s tím nemá co dělat. Víš, nikdy jsem mu nevěnovala tolik lásky, jako tobě a tak bych mu to chtěla drobet vynahradit. Nepokoušej se nic namítat, někdy máš prostě k jednomu děcku vztah a k druhýmu zas ne. A k Johnovi jsem ho bohužel nikdy nenašla. Tak hlavu vzhůru chlapče, však ty už to zvládneš.“

Malá ochutnávka, Luke se právě dozvěděl, že mu zemřela matka, nepustí ho na pohřeb.




Celý film stojí za to. Nejen kvůli téhle scéně, ale i mnoha jiným. Nejen pro výkon hlavního hrdiny. Především ukazuje a potvrzuje, že lze zachovat si lidskou důstojnost a to, co má člověk v hlavě a ve svém srdci, mu nemohou vzít. Pokud to nevzdá. 

„Veliký strach lze zakrýt odvahou“, Marcus Annaeus Lucanus

Každý z nás je do určité míry plachý a každý se s tím vypořádáváme po svém způsobu. Někteří lidé se zcela uzavřou do sebe, někdo to bere útokem a dělá toho takzvaného „třídního šaška“ a někdo zase hledá oblast zájmu, ve které se cítí dobře, která mu vyhovuje a díky které se může trochu otevřít lidem. Zcela uzavřenému člověku totiž zase tak moc dobře není. Chybí mu lidé, zpětná vazba.

Jsem plachý introvert. Nejsem však blázen ani podivín. Jen mám tendenci uzavírat se sama do sebe. Někdy si říkám, že stejně není o co stát. Co si budeme povídat. Ovšem nelze házet všechny do jednoho pytle. Pak se může stát, že člověk přijde i o tu malou hrstku lidí, kterým ještě na nás záleží.

Jsem velmi ráda sama. Samota není osamění nebo prázdnota. Samota je pro mne především vzácná chvíle ticha, kdy si můžu přemýšlet, psát v hlavě články, skládat je jako skládanku, abych je mohla později přenést na papír. A kniha je velký přítel ve chvílích samoty. Ať už doma nebo v přírodě.

Samota není nic špatného, nic divného, jen pokud člověk nechce být sám pořád, celý život. S nikým už nemluví, nic ho nezajímá. Pak je to problém. Proto je dobré mít ty zájmy, o kterých se mluvilo na začátku. Nějaký koníček, který člověka těší. Rozvíjí jeho myšlení, dělá radost, naplňuje. Takový člověk je spokojený a šťastný a takový člověk se rád pobaví s někým stejného zájmu, rád se podělí o svoje radosti, možná předá nějaké poznatky a zkušenosti.

Radost je potom vzájemná a hlavně sdílená a sdílená radost je dvojnásobná radost. A kde je radost, je pohoda a zdraví. Ale chce to holt trochu odvahy, no jak je řečeno na začátku v tom pěkném citátu.

Bude líp
Uvědomělý člověk aneb jednání z čistého srdce

Teče tudy řeka

Z filmu „Teče tudy řeka“ pod režií Roberta Redforda.

V té chvíli jsem věděl naprosto jasně, že jsem byl svědkem dokonalosti.  Můj bratr stál před námi na břehu řeky Blackfood, jakoby se ani nedotýkal země, svobodný a nezávislý, jako umělecké dílo.

Ale já jsem si právě tak jasně uvědomoval, že život není umělecké dílo a že tento okamžik nebude mít dlouhé trvání.

Každému z nás se někdy v životě přihodí, že vidí své milované v nouzi a klade si otázku. Řekni, Pane, čím, pokud vůbec, jim mohu ulehčit. Protože jen zřídka dokážeme pomoci těm, co jsou nám nejblíže. Buď nedokážeme rozpoznat jak a čím nebo mnohem častěji naše pomoc není přijímána.

Ti, které bychom měli nejvíce znát, nám unikají, přesto je milujeme. Můžeme milovat, aniž bychom chápali.
Skoro všichni ti, které jsem v mládí miloval a zároveň je nechápal, jsou mrtví, včetně Jesise, ale stále na ně myslím.

Ano, jsem už teď příliš starý, abych byl dobrý rybář, a na ryby chodím obvykle sám, i když mi přátelé říkají, že bych neměl.

Ale když stojím sám v pološeru kaňonu, tak jakoby se náhle celé moje bytí soustředilo do mé duše a do vzpomínek a do hučení řeky Blakfood a svistotu vlasce a do naděje, že na jeho konci bude ryba.
Nakonec všechny věci stejně splynou v jedno a odplaví je řeka. Ta, která běží přes kameny už od stvoření světa, přerušená snad jen potopou.

Na některých kamenech leží věčné kapky deště, pod těmi kameny jsou slova a některá ta slova jsou jejich.
Stále se vracím k vodě.

Tahle slova z filmu mne opravdu dostala, stejně jako celý film. Nádherné přírodní scenerie, řeka, ryby, herecký koncert hlavních představitelů. Hluboký film, který v člověku zůstane ještě dlouho, ještě později bude přemýšlet o mnoha scénách. Film, který je především o životě, jaký opravdu je.

Už samotný fakt, že film režíroval Robert Redford, je zárukou kvality, ale co by byl film bez špičkového výkonu herců. Craig Sheffer, Brad Pitt, Tom Skerritt a další.