V té chvíli jsem věděl naprosto jasně, že jsem byl svědkem dokonalosti. Můj bratr stál před námi na břehu řeky Blackfood, jakoby se ani nedotýkal země, svobodný a nezávislý, jako umělecké dílo.
Ale já jsem si právě tak jasně uvědomoval, že život není umělecké dílo a že tento okamžik nebude mít dlouhé trvání.
Každému z nás se někdy v životě přihodí, že vidí své milované v nouzi a klade si otázku. Řekni, Pane, čím, pokud vůbec, jim mohu ulehčit. Protože jen zřídka dokážeme pomoci těm, co jsou nám nejblíže. Buď nedokážeme rozpoznat jak a čím nebo mnohem častěji naše pomoc není přijímána.
Ti, které bychom měli nejvíce znát, nám unikají, přesto je milujeme. Můžeme milovat, aniž bychom chápali.
Skoro všichni ti, které jsem v mládí miloval a zároveň je nechápal, jsou mrtví, včetně Jesise, ale stále na ně myslím.
Ano, jsem už teď příliš starý, abych byl dobrý rybář, a na ryby chodím obvykle sám, i když mi přátelé říkají, že bych neměl.
Ale když stojím sám v pološeru kaňonu, tak jakoby se náhle celé moje bytí soustředilo do mé duše a do vzpomínek a do hučení řeky Blakfood a svistotu vlasce a do naděje, že na jeho konci bude ryba.
Nakonec všechny věci stejně splynou v jedno a odplaví je řeka. Ta, která běží přes kameny už od stvoření světa, přerušená snad jen potopou.
Na některých kamenech leží věčné kapky deště, pod těmi kameny jsou slova a některá ta slova jsou jejich.
Stále se vracím k vodě.
Tahle slova z filmu mne opravdu dostala, stejně jako celý film. Nádherné přírodní scenerie, řeka, ryby, herecký koncert hlavních představitelů. Hluboký film, který v člověku zůstane ještě dlouho, ještě později bude přemýšlet o mnoha scénách. Film, který je především o životě, jaký opravdu je.
Už samotný fakt, že film režíroval Robert Redford, je zárukou kvality, ale co by byl film bez špičkového výkonu herců. Craig Sheffer, Brad Pitt, Tom Skerritt a další.
