Jeden člověk by rád pracoval a tvořil a druhý jen přemýšlí, jak mařit a kazit. Vyžívá se v žabomyších válkách a hnidopišství, nemá vlastní názor ani páteř.
Jak se vůbec bránit hlouposti, omezenosti, zášti a zlobě? No jen těžko, protože vždy se najdou lidé, kteří vás mohou z titulu své funkce nebo postavení prostě vyšachovat ze hry a vůbec vám nemusí udávat důvody, vůbec se dokonce s vámi nebudou bavit, prostě vám jen písemně oznámí, abyste takzvaně vyklidili pole, a když ne, ta bubu právníci.
Je to bohužel velmi zakořeněný nešvar naší společnosti. Místo aby lidé pracovali a měli zájem svojí prací nějak přispět naší společnosti, aby byla třeba zase o něco lepší, tak jen škodí a rýpají se v nesmyslech, namísto toho, aby přicházeli s nějakými konkrétními a konstruktivními návrhy.
Horší je fakt, že ještě více škodí ti, kteří podporují hlupáky, udavače a „nemakačenky“, kteří by se rádi dostali k penězům nějak šikovně, řečeno bez velké námahy a pokud možno rychle. Ti, kteří mají nějaké postavení a kteří podporují tyhle různé živly naší společnosti páší velké zlo a brání tak lidem, kteří opravdu chtějí pracovat a chtějí něco budovat v téhle společnosti. Vymýšlí různé podpásovky, podrážejí nohy, plivou po jejich práci a znehodnocují ji.
Co s tím?
Těžká odpověď, protože s hloupostí se opravdu těžko bojuje, ale přesto člověk musí vydržet, protože když tlak nevydrží, padne a všichni na něj leda šlápnou, snad někteří překročí, ale brzy ho to stejně semele a nikdo si na něj časem ani nevzpomene. Život jde dál. Tak bychom se tu postupně ušlapali, až by tu zbyli jen ti „chytráci“, kteří by pak na sebe dál kuli pikle, protože jak známo, ti na sebe nejvíce kujou pikle. Ale protože už by pro samé pikle zapomněli na poctivou práci, zašli by taky.
Každý člověk má svou cenu, kterou si sám určuje. Člověk během času utváří svůj charakter. Čím? Svou prací, životním postojem, tím, co si myslí. Člověk je opravdu to, co si myslí a to se musí někde projevit. Jestli je člověk lump nebo blbec, může nosit oblečení nejlepších značek, prohánět se v drahých autech, ale brzy se stejně pozná, co je zač a už to nesmaže. Nebo člověk pracuje, dělá si svoje a je prospěšným, nikomu neškodí, ale zná dobře svou cenu a to se také časem projeví.
Cenu člověka neurčuje žádný trh, tu si určujeme sami. Je dobré proto znát svou cenu, nepovyšovat se, ale ani neponižovat. Být jí hoden, ale stát si za ní.
Přeci se dá bojovat s lidskou hloupostí a omezeností. Svým pevným přesvědčením, svým postojem, prací a také tím, že se nenechá otrávit lidmi, kteří to nikdy nebudou myslet dobře, protože sami jsou poškození. Jako špatně naprogramovaný počítač.
Budovat si svoje jméno dá námahu, ale stojí to za to.
Nebo je to jinak?
