Každý z nás je do určité míry plachý a každý se s tím vypořádáváme po svém způsobu. Někteří lidé se zcela uzavřou do sebe, někdo to bere útokem a dělá toho takzvaného „třídního šaška“ a někdo zase hledá oblast zájmu, ve které se cítí dobře, která mu vyhovuje a díky které se může trochu otevřít lidem. Zcela uzavřenému člověku totiž zase tak moc dobře není. Chybí mu lidé, zpětná vazba.
Jsem plachý introvert. Nejsem však blázen ani podivín. Jen mám tendenci uzavírat se sama do sebe. Někdy si říkám, že stejně není o co stát. Co si budeme povídat. Ovšem nelze házet všechny do jednoho pytle. Pak se může stát, že člověk přijde i o tu malou hrstku lidí, kterým ještě na nás záleží.
Jsem velmi ráda sama. Samota není osamění nebo prázdnota. Samota je pro mne především vzácná chvíle ticha, kdy si můžu přemýšlet, psát v hlavě články, skládat je jako skládanku, abych je mohla později přenést na papír. A kniha je velký přítel ve chvílích samoty. Ať už doma nebo v přírodě.
Samota není nic špatného, nic divného, jen pokud člověk nechce být sám pořád, celý život. S nikým už nemluví, nic ho nezajímá. Pak je to problém. Proto je dobré mít ty zájmy, o kterých se mluvilo na začátku. Nějaký koníček, který člověka těší. Rozvíjí jeho myšlení, dělá radost, naplňuje. Takový člověk je spokojený a šťastný a takový člověk se rád pobaví s někým stejného zájmu, rád se podělí o svoje radosti, možná předá nějaké poznatky a zkušenosti.
Radost je potom vzájemná a hlavně sdílená a sdílená radost je dvojnásobná radost. A kde je radost, je pohoda a zdraví. Ale chce to holt trochu odvahy, no jak je řečeno na začátku v tom pěkném citátu.
Bude líp
Uvědomělý člověk aneb jednání z čistého srdce
