V jednom ruském filmu se ptá jeden člověk druhého, čím je. On odpovídá, že spisovatel. Dostane odpověď: „Spisovatel, to přeci není práce, to jen celý den sedíte a nic neděláte.“ Na to spisovatel: „Ale psát není zase tak lehké.“ Druhý na to“ „Říkejte si, co chcete, ale tohle není práce. Já dřu celý den za pár rublů a ještě dělám domovníka, úplně zadarmo.“
Ruský model. Jak známé pro generaci, která to zažila na vlastní kůži. Někdy mám pocit, že to nějak přežívá v nás pořád a tak jakýkoliv majitel, podnikatel, obchodník, či ten spisovatel, je lump a věčný vykořisťovatel a dělník jenom dře. Budižkničemu „nemakačenkové“, kteří jen flámují a žijí na úkor „těžce pracujících“.
Nebylo by pěkné házet všechny do jednoho pytle. Jsou tu jistě poctiví pracující, kteří si navíc hledí svého a nerýpou do všeho a do všech a jsou tu i poctiví podnikatelé nebo majitelé, stejně jako ti druzí, ti nepoctiví a je jedno, jestli jde o dělníky nebo vzdělané.
Nezáleží na tom, kolik má člověk škol, titulů, kde všude byl a co dělá, ale jak to dělá a hlavně, jaké má srdce, jakým je člověkem. Může pak být velmi dobrý a šikovný krejčí a vedle toho třeba neschopný a špatný lékař.
Džentlmen jako opak frustráta
Předstírání jako charakteristika dnešní doby
Sokrates kdysi dávno řekl
