Výběr partnera a zaměstnání

Zvolit si práci a najít partnera patří k těm nejdůležitějším rozhodnutím, jaké v životě uděláme.

Každý z nás má nějaké osobní hodnoty, zájmy, nadání. Záleží na tom, jakou práci a partnera si zvolíme. 

Z kosmického hlediska není nic tak zásadní, jak se zdá. Takže ať se rozhodneme pro cokoliv, není to nic než trénink pro každodenní život.



Většině z nás je ku prospěchu období sebezkoumání, abychom našli v práci i osobním životě uspokojení.







Naplnění není vždy samozřejmé, zvlášť v období krize. Člověk jde mnohdy daleko za prací, kterou by si normálně nevybral, ale potřebuje uživit rodinu.



Není však důležité, co děláme, ale jak to děláme. Svou práci máme dělat dobře za jakýchkoliv okolností.

Jeden muž středního věku pečlivě leštil zábradlí a sloupky v nádražní hale. U každého se zastavil na chvíli, žádný nevynechal. To byl opravdový „mistr“. Člověk, který pochopil, že nezáleží na tom, co dělá, ale jak to dělá. Svou práci vykonával se vší pečlivostí a zodpovědně.


V tom spočívá uspokojení, po němž se pídíme. Ať už naplňujeme jakoukoliv podobu práce či službu, ze všech sil se máme snažit dělat jí dobře. Pak budeme spokojeni a porosteme.





Stejně tak je to s partnerským životem. Období pohody a dostatku střídají krize, je třeba se snažit a být si oporou. 

Žít nebo nežít

V životě občas nastane doba, kdy si člověk klade existenční otázku, kterou si kladl mladý Hamlet.

Seděl v tmavé místnosti a přemýšlel, jak se zabít. Ve stavu psychické paralýzy a utrpení byl nucen vypořádat se s otázkami života a smrti. Stanul nad propastí, jak řešit jádro života, identity a existence. I když nakonec nebyl schopen překročit okraj propasti dokázal soucítit s těmi, kteří v propasti skončili.


Proč o tom psát? Je to způsob, jak se přiblížit těm, kdo stojí na samém krajíčku. Jak jim říct:

„Jsi příběh, který se právě vytváří a nikdo nemůže předvídat, co přinese následující kapitola života, následující den, následující chvíle“



Bez ohledu na to, jak nám připadá příběh temný, bez ohledu na to, jakou bolest či prázdnotu člověk pociťuje, po temné noci zase přijde nový rozbřesk. Chce to vytrvat! Namísto zoufalých kroků by měl člověk dělat jedno. 
Vyrovnat se s vlastním strachem, nechat umřít svoje ego, ale tělo si chránit. Pokořit „smrt“ a probudit ji ve znovuzrození. Neskončit v temném tunelu, ale vydat se ke světlu.




A jaký je nový způsob života?


„Nemusíš dělat nic, jen se přestat dívat na svět z hlediska svých osobních přání. Uvolnit se! Až uvolníš svou mysl, začneš být při smyslech. Pak jsi schopen racionálně a konstruktivně začít jednat.“

Když Sokrates řekl „uvolnit svou mysl“, nemyslel, že by se měl člověk zbláznit nebo chovat iracionálně. Naopak hovořil o tom, že by měl člověk věnovat pozornost realitě, která ho obklopuje, místo aby o ní přemýšlel. Pomůže sejmout závoj myšlenek, který narušuje přímé vnímání okolního světa. Člověk začne vnímat zvuky, světlo, teplo, vánek, obrazy, říši, která je každodenním životem. Člověk vyjde ze své subjektivní mentální existence, ze stavu, kdy se zaobírá kdejakou vznikající myšlenkou, impulsem či emocí a úzkostně na nich lpí. Pak se mu ukáže rozlehlý svět smyslů.

Ten, kdo se oprostí od svého menšího já, procitne k většímu životu.

Z vynikající knihy Dana Millmana "Moudrost pokojného bojovníka"

Záleží na mužstvu

Jak krásně to před lety popsal a vystihl Karel Čapek ve své knize fejetonů "Anglické listy", které vznikly za jeho pobytu v Anglii. Loď opravdu nemusí být gigantická a luxusní, může být úplně obyčejná a malá. Záleží na jeho osazenstvu. Jak veslují, jak jsou odhodlaní, jak jsou hrdí na svou loď a jak dokáží spolupracovat. Taková loď potřebuje dobrého vůdce, kapitána, který umí řídit druhé, má přirozenou autoritu, ale nepovyšuje se nad ostatní. A veslaři musí veslovat podle pravidel. Pokud bude každý veslovat na jinou stranu, nepohnou se z místa. Bez spolupráce na takové malé lodi nelze nikam doplout a co teprv, když přijde pořádná bouře...

Malý úryvek

Na lodi

Když jsem byl v Anglii, pořád jsem myslel na to, co je krásného doma. Viděl jsem velikost a moc, bohatství, blahobyt a vyspělost nevyrovnatelnou. Nikdy mi nebylo smutno, že jsme malý a nehotový kousek světa. Být malý, neurovnaný a nedodělaný je dobré a statečné poslání. Jsou veliké a nádherné transatlantiky se třemi komíny, první třídou, koupelnami a leštěnou mosazí a jsou malé čadící parníčky, jež hrkotají po velikém moři. Je to, lidi, docela pěkná kuráž, být takovým malým a nepohodlným vehiklem. A neříkejte, že jsou u nás malé poměry. Vesmír kolem nás je chválabohu stejně veliký jako vesmír kolem Britského impéria. Malý parníček toho tolik nepojme jako taková velká loď, ale haha, pane, může doplout stejně daleko nebo někam jinam. Záleží na mužstvu.

Karel Čapek je mým oblíbeným autorem a také si ho vážím jako člověka velkého charakteru, citlivého pozorovatele, nadmíru lidského a citlivého. Člověka pevně si stojícího za svými názory. Zanechal po sobě hotový poklad. Jeho knihy jsou nadčasové a mají stále co říci. Všem, kdo o to stojí, kdo hledají a kdo chtějí "vidět".

Všichni mají cenu

Kdyby všichni lidé přijali svou obyčejnost, vyřešilo by to většinu problémů nevyváženosti dnešního světa. 

Lidé jsou jedineční, neporovnatelní. Lidé se nemají srovnávat, ale přitom se to děje už od útlého věku. Člověk je pokřiven, znovu a znovu.

Celá existence vytváří jedinečné lidi. Existence nemůže používat kopíráky. Představa porovnávání lidí na „stejnou délku“ je absurdní a projeví se v mnoha oblastech. Lidé nikdy nebudou stejně barevní, stejně štíhlí, stejně krásní. Ani z hlediska intelektu si nemohou být lidé rovni.

A přesto mají všichni stejnou cenu. Tu svojí, jedinečnou!


Pokud budeme stále pokřivovat lidi na stejnou úroveň, vytvoříme armádu mrzáků, největší masakr v dějinách.

Žádná společnost zatím neumožnila jedinci získat svobodu. Lidé si myslí, že jsou svobodní, ale přitom žijí v iluzi. 

Lidstvo bude svobodné tehdy, až nebude v dětech vyvolávat komplex méněcennosti, protože jinak je svoboda jen pokrytectví. Lidé jsou pak jen loutky, ne skutečné, svobodně myslící jedinečné bytosti.


Bojovat, usilovat o svou čistotu, svoje místo na slunci, to má smysl. A největším darem, kterým můžeme dětem dát je láska a křídla, aby mohly vzlétnout.

"Frajer Luke"

Krásný film, klasika, která nikdy nezklame, zejména díky hereckému obsazení a skvělému dabingu. Matka přijela navštívit syna do trestaneckého tábora. Mimořádný výkon paní Jany Hlaváčové a výkon herců, zejména Paula Newmana. Stojí za to. Smutné, ale ze života.

„Víš někdy je mi líto, že lidi nejsou jako psi, Luku. Přijde čas a jednoho krásnýho dne fena přestane poznávat svý štěňata, pak už necítí žádnej stesk nebo lásku, kterou by se trápila. Prostě je jí to putna.“

„Dělala jsi, co si mohla, ale tohle teď je můj problém.“

„Ne, Luku, nejsi sám, kamkoliv se vrtneš, jsem vždycky s tebou a John taky.“

„A nemyslíš, že je toho na tebe moc?“ 

„Ale dej pokoj, tys měl přeci vždycky na trable recept, nebo snad ne?“

„Já nevím, někdy to dopadne jinak, než chceme, ale chlap prostě musí jít svou vlastní cestou.“

„Takže jinými slovy, mám tě mít ráda, ale nechat tě bejt.“ 

„Jo asi jo“.

„No ani se neptám, co bude, až tě pustěj, protože to už tady asi nebudu.“ 

„Nechceš tady bejt věčně, chci říct, že sis už svý užila.“ 

„To máš pravdu Luku, tvůj táta nebyl zrovna pro rodinu, ale sranda s ním tedy byla.“

„Škoda, že jsem ho nepoznal, když o něm tak mluvíš.“ 

„Z něho bys umřel smíchy. Luku, co se nezdařilo?“

„Nic, všechno je v pohodě.“ 

„Není.“

„Mami, já se snažil. Tedy žít celej život svobodně a poctivě jako ty, ale nevím, nějak jsem nedokázal najít ten správnej recept.“ 

„Ale no tak, vždycky jsi měl přece dobrou práci a ta holka z Kentucky, na tý jsem mohla oči nechat.“

„Jenže mi zdrhla s tím chlapem v bouráku.“ 

„A co se divíš? Ten nápad s manželstvím ti úplně, úplně zatemnil mozek. Chtěls bejt váženej občan, tenkrát s tebou byla příšerná otrava. Barák věnuju Johnovi.“ 

„Správně, zaslouží si ho.“ 

„To s tím nemá co dělat. Víš, nikdy jsem mu nevěnovala tolik lásky, jako tobě a tak bych mu to chtěla drobet vynahradit. Nepokoušej se nic namítat, někdy máš prostě k jednomu děcku vztah a k druhýmu zas ne. A k Johnovi jsem ho bohužel nikdy nenašla. Tak hlavu vzhůru chlapče, však ty už to zvládneš.“

Malá ochutnávka, Luke se právě dozvěděl, že mu zemřela matka, nepustí ho na pohřeb.




Celý film stojí za to. Nejen kvůli téhle scéně, ale i mnoha jiným. Nejen pro výkon hlavního hrdiny. Především ukazuje a potvrzuje, že lze zachovat si lidskou důstojnost a to, co má člověk v hlavě a ve svém srdci, mu nemohou vzít. Pokud to nevzdá. 

Pěkné citáty o štěstí

Ke štěstí patří, že se člověk někdy rozhodne být spokojený, Klaus Lowitsh

Duch, který je zvyklý čerpat svou radost sám ze sebe, je šťastný, Demokritos


Štěstí je zdraví duše, Hans Lohberger

Jen ten, kdo nežije v čase, ale v současnosti, je šťastný, Ludvík Wittgenstein

Musíš být změnou, kterou bys chtěl vidět ve světě, Mahátmá Gándhí

Štěstí znamená často jen to, že se pro štěstí člověk rozhodne, Lawrence Durell

Štěstí není dar bohů, je to ovoce vnitřního přístupu, Erich Fromm

Štěstí nezávisí na tom, kdo jsi nebo co máš, závisí na tom, co si myslíš, Dale Carnegie

Štěstí a svoboda jsou v odpoutání se, ne ve schraňování a uchovávání, Wolfgang Joop

Štěstí je srdce, které miluje, Johan Wolfgang Goethe



Štěstí přijde k těm, kdo ho očekávají, Thomas Mann
Štěstí v životě závisí na dobrých myšlenkách, které člověk má, Marc Aurel

Štěstí nám neunikne, ve skutečnosti přichází zevnitř, Mahátmá Gándhí

Štěstí je láska, nic jiného, kdo dokáže milovat, je šťastný, Herrmann Hesse

Štěstí je čas, v němž člověk zapomene na čas, Thomas Bokelmann

Hledání štěstí je motorem existence lidí po celé věky. 

Dítě prožívá štěstí z věcí, které nám dospělým často unikají, i když je máme před nosem. Proč nenalézáme?


V Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických ze 4. července 1776 je kromě jiného psáno. 

We hold these truths to be selfevident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness. 


Doslovný úvod se dá volně přeložit takto. Všichni lidé jsou stvořitelem stvořeni jako sobě rovní a 
mají určitá práva, mezi něž patří život, svoboda a snaha dosáhnout štěstí. 

Kde vlastně leží štěstí člověka?

Zdánlivě těžké, ale prosté zároveň. Štěstí je v každém z nás. Štěstí je, protože se pro něj rozhodneme, protože ho vidíme, žijeme ho a dokážeme sdílet s druhými. Štěstí není ve věcech, ale ve vztazích a malých radostech každého nového dne.

Není důležitý cíl, ale cesta a také?

Leo Babauta a cíle


Žil jsem posledních 100 dnů bez cíle. A nikdy jsem nebyl spokojenější a šťastnější v mém životě.

I have lived the last 100 days with no goals. And I have never been happier or more kontent in my life.

Leo Babauta





Contentment is the greatest treasure. 

Spokojenost je největší poklad.

Lao Tzu

Malé věci jsou často ty velké

"Štěstí vzniká tehdy, když si všímáme malých věcí"

Věčný elixír mládí

Ve chvíli, kdy si lidé poprvé uvědomili svou smrtelnost, se nesmrtelnost stala posedlostí. Lidé nutkavě začali hledat „elixír mládí“.

V primitivních kulturách se věřilo na pití krve zvířat, měla dávat člověku sílu a životní energii.

Egypťané věřili v nesmrtelnost faraonů, proto jim stavěli obrovské pyramidy, které sloužily jako hrobky, především se tam faraoni balzamovali, aby jejich těla byla zachována pro život v jiném světě.

Později lidé věřili, že nositelem života je dech. Že s posledním vydechnutím opouští tělo člověka jeho duše a že božský dech dokáže dodat, neboli vdechnout život jakékoliv hmotě.

Další z mýtů je legenda o hledání grálu. Vznikla ve 12. a 13. století. Příběhy o svatém grálu měly především vychovávat a vzdělávat. Proto nepřekvapí, že jedním z hlavních důvodů, proč se konaly křížové výpravy, byla snaha najít grál, který každému, kdo se z něj napije, zajistí nesmrtelnost. Výpravy, které se konaly pod
rouškou obrácení pohanů na svatou víru, byly také konané za účelem pustošení a okrádání statisíců lidí.

Alchymisté se v dávných dobách snažili nalézt kámen mudrců, aby mohli měnit všechny kovy na zlato.

V Evropě se mezitím začaly mohutně a s oblibou prodávat různé zázračné elixíry.

Postupně však začaly selhávat všechny metody k získání elixíru mládí, i když metody a recepty k
získání byly čím dál tím bláznivější. A mnozí z toho velmi profitovali, protože se vždy „hlupáci“.Postupem času, s rozvojem vědy lidstvo pokračovalo v hledání věčného mládí, ale jinými způsoby. Začalo se vyvíjet ohromné množství kosmetických přípravků se zázračnými bylinami, které mají přispět k věčné touze člověka zůstat věčně mlád.

Dnešní moderní doba už překonává kosmetické přípravky, postupně je vytlačuje plastická chirurgie, která se velmi úspěšně pohybuje na samém vrcholu. Touha lidí vypadat krásně a mladistvě je tak obrovská, že neváhají vydávat nemalé finanční částky, aby se mohli nechat „zdokonalovat“.

Ale je tu ještě jeden způsob, také velmi účinný, možná pracnější, možná je to běh na dlouhou trať, zato s velkým efektem a zárukou plnohodnotného života. Co je tím zázračným lékem?



Strava – pohyb - radost

O zdraví
O všem možném
O mně







Dnes už víme, že hledat "elixír mládí" a způsob, jak být nesmrtelný, je pošetilé, nemožné, nikam nevede. Lidé jsou v honbě za mládím a krásou schopni dělat mnohé a mnozí zase na tom pěkně vydělávají. Na naivitě a hlouposti lidí, kteří si neumí, možná ani nechtějí připustit, že chod času nelze zastavit. A mnozí by si ušetřili trápení, kdyby se přijali takoví, jací jsou a kdyby se naučili stárnout s grácií. Každý člověk má svoji hodnotu, každý je svým způsobem krásný.

Jsme milováni, ale hlavně máme milovat.

Přítel

ZASMÁT SE SPOLEČNĚ JE HEZKÉ, ALE SKUTEČNÝ PŘÍTEL JE TEN, KDO S TEBOU I PLÁČE

Kde leží ráj?

Malý princ. Doprovází mě od dětství, nikdy neomrzel. Je zajímavé pozorovat, jak člověk vnímá v různých obdobích života. Byla jsem dítětem, ale ztratila jsem se a byla donucena hledat. Ne někde, ale v sobě. Kdo tohle nezažil. Ráj není krásný ostrov zalitý sluncem, nějaké báječné místo na zemi, ráj nenalezneme na zemi, nýbrž v sobě. A kdo nalezne, ten může říci, že je šťasten, ať je kdekoliv.

Civilizace vzniká teprve v jádru jedince. Toto jádro, to je Malý princ v nás, vnitřní dítě s jeho radostí ze života, nevinností a moudrostí.

Velmi krásně formuloval „Malého prince“ v nás velký španělský violoncellista Pablo Casals

Kdy už se budou naše děti
ve škole učit, co jsou?
Každému z těch dětí by se mělo říkat:
Víš, co jsi?
Jsi zázrak!
Jsi jedinečný!
Na celém světě neexistuje druhé dítě,
které by bylo stejné, jako ty.
Uběhly miliony let
a nebylo ještě nikdy takové dítě, jako ty.
Pohleď na své tělo,
jaký je to zázrak!
Na své nohy, ruce, šikovné prsty,
na svou chůzi.
Může z tebe být Shakespeare,
Michelangelo nebo Beethoven.
Není nic, čím by ses nemohl stát.
Ano, ty jsi zázrak.
A až jednou vyrosteš, dokázal bys ublížit druhému, který
je zázrakem
stejně jako ty?

Angličtina a rody

Angličtina rody do jisté míry rozeznává, ale jako analytický jazyk k tomu používá pomocná slova, hlavně zájmena. Tím se liší od češtiny, která jako syntetický jazyk slova ohýbá a má i tři rody podstatných jmen.

Stará angličtina je kdysi měla také, ale v raném středověku, po vpádu severských národů, došlo na ostrovech k takovému zmatení jazyků, že se gramatika začala postupně zjednodušovat, aby se lidé lépe domluvili. Stará angličtina se od té dnešní liší poměrně výrazně.

Starou angličtinou psal například William Shakespeare. Je zajímavé, jak se liší.

Malá ochutnávka.

The evil that men do lives after them, the good i soft interred with their bones. Zlo, které lidé činí, je přežije, dobro se často pochovává s jejich kostmi.

Happy thou art not, for what thou hast not, still thou striv´st to get, and what thou hast, forget´st. Šťasten nejsi, neboť po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.

He is now as valiant as Hercules that only tells a lie, and swears it. Teď je Herkulem, kdo řekne lež a přísahá na ni.

Those wounds heal ill that men do give themselves. Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.

A staff is quickly found to beat a dog. Kdo chce psa bíti, vždycky si hůl najde.

They that touch pitch will be defiled. Kdo sahá na smůlu, ten se zamaže.

True nobility is exempt from fear. Pravá šlechetnost nezná bázně.

Talkers are not good doers. Mnoho řečí, málo skutků.
 
Starou angličtinu používá ve svém románu z občanské války ve Španělsku Ernest Hemingway
For Whom the Bell Tolls – Komu zvoní hrana
Krásná kniha i film.

Znalost angličtiny je dnes už nezbytností. Kdo chce dobře umět anglicky, ten by měl pravidelně číst. Nabídka knih v originálním jazyce.

Pravda a láska...

Jak ušetřit....bez dalšího komentáře

Po zralé úvaze jsem pochopil, že největší blbec v této zemi je zaměstnanec, který si vybírá dovolenou, když ho nedej Bože schvátí nemoc, který si nechá líbit, že po odpracovaných 35 letech nedostane první tři dny nemoci ani korunu a když dostane v 56 letech padáka, po dvou měsících na ÚP vyfasuje oranžovou halenu a jde sbírat psí exkrementy, aby se mu ti, co jsou celý život na sociálních dávkách mohli z oken heren smát. Žeby takhle nějak vítězila láska a pravda nad lží a nenávistí?

S PENĚZI JE MOŽNÉ PŘIVÉST K ŘEČI MRTVÉHO, BEZ PENĚZ NELZE PŘIMĚT ANI NĚMÉHO K MLČENÍ, ČÍNSKÉ PŘÍSLOVÍ

Cunningham - Domov na konci světa

Nikdy se nevracej do minulosti, protože jen zabíjí tvůj drahocenný čas.
Příběhy se neopakují, lidé se nemění.
Nikdy na nikoho nečekej, nestůj na místě.
Jdi jen vpřed a neohlížej se.
Lidé, kteří ti jsou souzený, tě doženou nebo budou kráčet s tebou stejným směrem.
Nech lidi odejít, pokud se vrátí - patří k tobě, pokud ne - nikdy ani nepatřili.

You can´t make foot prints 

in the sands of time by sitting 
on your butt. And who wants 
to leave butt prints 
in the sands of time? 
Nemůžete dělat otisky nohou v písku času tím, že sedíte na zadku. A kdo chce nechat otisk zadku v písku času?

Arnold Bennett řekl

“The real Tragedy is the tragedy of the man who never in his life braces himself for his one supreme effort, he never stretches to his full capacity, never stands up to his full stature.”
"Skutečnou tragédií je osud člověka, který se nikdy v životě nedonutil k maximálnímu výkonu, který si nikdy nesáhl na dno sil a nikdy tak nedosáhl hranice svých možností a potenciálu, úrovně a významu, jakých dosáhnout mohl.“
******************************************************
 “Any change, even a change for the better is always accompanied by drawbacks and discomforts.”  
"Jakákoliv změna, i změna k lepšímu je vždy doprovázena nevýhodami a nepohodlím."
******************************************************
“It is easier to go down a hill than up, but the view is from the top.”
"Je jednodušší jít dolů s kopce, než nahoru, ale pohled je z vrcholu."
******************************************************

 
 

VYCHYTANÁ POVÍDKA

Staying Late to Be Macho - Práce přesčas dělá chlapa
_______________________________________________

It is good to know there are new men in high places.

Je prima vědět, že se do vysokých funkcí dostali muži nového ražení.

Suma Chakrabarti accepted his job at the Cabinet Office only on the condition that he be allowed to leave the office at 5.15 to pick up his daughter from school.
 
Například Suma Chakrabarti přijal místo v úřadu vlády pouze pod podmínkou, že bude pracovat jen do 17.15, aby mohl vyzvedávat dcerku ze školy.

Working mothers everywhere will applaud, working dads, if they are honest, may take a sourer view.

Všechny pracující maminky tomu jistě tleskají, ale pracujícím tatínkům, jsou-li k sobě upřímní, to nejspíš moc nevoní.
 
However much men moan about the pressure to stay late, there are benefits, the way it shades into a spell at the wine bar on the way home without the need to dream up an excuse is one.

Ačkoli si muži stěžují, že musejí v práci zůstávat dlouho, má to i výhody. Jednou z nich třeba je, že to cestou z práce můžou vzít přes vinárnu a nemusejí si vymýšlet žádné výmluvy.

It is some time since I worked in an office, but I remember it well, that happy period after 6pm when the phones ceased ringing and you could get down to some real work.

Od doby, kdy jsem pracoval v kanceláři, už nějaký ten pátek uběhl, ale dobře si na to pamatuju. Nejlíp jsem se cítil po šesté, když přestaly vyzvánět telefony a já se konečně mohl zabrat do práce.

You could picture the scene at home: a turmoil of fish fingers, bath toys and later, the trussle betwen TV and multilication tables.

A věděl jsem, co se právě děje doma, zmatek kolem večeře a koupání, později spory, zda má přednost televize nebo násobilka.

Even if you did have moments of guilt, going home early was simply not what senior executives did.

I když měl člověk občas pocit viny, jít domů dřív nemohl - vyšší úředníci to prostě nedělali.

It would suggest you were slacking.

Vzbuzovali by tím dojem, že polevují.

Besides, if senior executives nipped off after teatime, who´d be around to watch the junior executives schowing how macho they were?

A navíc, kdyby se nadřízení po odpolední svačině vytratili, kdo by pak sledoval chlapácké výkony nižších úředníků?

Now that I work from home I can see that this culture of the loosened tie and 10 o´clock shadow must be pretty galling for working wives.

Dnes, kdy pracuji doma, chápu, že zvyk vysedávat s povolenou kravatou a neoholenou bradou večer v kanceláři musí pracujícím ženám pěkně hýbat žlučí.

It´s OK while they don´t have children, but, come motherhood, it must be hard to escape the feeling that colleagues are marking you down as a cissy for collecting the kids from school.

Dokud nejsou děti, je to jedno, ale když přijdou a vy je chcete vyzvedávat ze školy, těžko se zbavíte pocitu, že vás kolegové považují za zšenštilého.

Most men, even shiny new ones, contrive to shunt such tasks into the same father-free zone as dusting.

Většina mužů, dokonce i těch bez předsudků, se proto snaží takový úkol přesunout do kategorie prací, jež mužům nepřísluší, jako je třeba utírání prachu.

I see that Mr Chakrabarti leads the Performance and Innovation Unit.

Pan Chakrabarti vede oddělení pro výkonnost a inovace.

It may well be that, by following his innovative example, we could detoxify ourselves from the curse of workaholism, with-out our performance suffering.

Pokud bychom se řídili jeho novátorským příkladem, mohli bychom se snad detoxikovat a vymanit se z prokletí workoholismu, aniž tím náš výkon utrpí.
 
It might even improvere.

Možná se dokonce zlepší.

 The Times, Londýn

Angličtina
Jak rychle se v životě zapomíná 

Duševní hygiena

Hygiena těla je každodenní samozřejmostí člověka. Na jednu hygienu se však zapomíná.

Na duševní hygienu.

Člověk si z minulosti přináší vzpomínky. Ty zlé i ty pěkné. Ovlivňují náš život, pokud se ovšem my necháme jimi ovlivňovat. Každý má na výběr. Buď si vybere to dobré, nebo to zlé.

Pro zdraví a pohodový život člověka je rozhodující, jak bude smýšlet, jak se naučí vytěsňovat to negativní a brát naopak život z té lepší stránky. Proč?

Duše velmi ovlivňuje tělo. Pokud se bude člověk stále užírat minulostí, záští nebo zlobou z minulých křivd, pak onemocní. Nejprve duše a pak tělo.

Nestojí to za to, život je moc krátký na to, aby se člověk trápil nebo trápil druhé svým postojem.
Je jeden člověk. Vážím si ho jako osobnosti, jako autora skvělých knih, jako člověka, který dokázal i přes obrovskou nepřízeň osudu, zkažené dětství i dospívání, nezahořknout. Známý je naopak jeho osobitý humor, nezdolná vůle, pozitivní postoj k životu, láska k lidem i přes to, co si prožil.

Arnošt Lustig. Můj nejoblíbenější autor a člověk, kterého si velmi vážím. Našel před časem svůj klid. Ale přesto je tu pořád. Aspoň pro mne. Jeho smích, jeho osobnost, vůle, humor, brilantnost v psaní, jeho víra v člověka a jeho celoživotní otázka, kterou se zabýval.

DOBRO – ZLO – ČLOVĚK

Čeho je schopen v krajních situacích, ve chvílích, kdy klesá na samé dno. V tom dobrém nebo v tom zlém. Jako člověk, který se ocitá nad propastí a člověk, který rozhoduje o životě a smrti.

Arnošt Lustig zvládal s přehledem „duševní hygienu“ a je pro mne výzvou I připomenutím, že se člověk nikdy nemá vzdávat, má pamatovat na den poslední, na den zúčtování. Nikoho nemine a podle toho jak člověk žil, bude odcházet.

Svobodný, oproštěn a smířen nebo nesvoboden, neoproštěn a nesmířený, uzavřen sám v sobě.

Lustig řekl:
"Člověk je člověkem jen v okamžiku, kdy rozezná dobré od zlého, správné od nesprávného a spravedlivé od nespravedlivého. To je v podstatě celá bible.Zbytek je nábožeství, komentář, ilustrace. Odpuštění je most, na kterém se mohou setkat i někdejší úhlavní nepřátelé. Jiný most není. Bez tohoto mostu jsme na věkdy odsouzeni k nepřátelství."

"Nikdy nepadej do kolen."

"Poučíme-li se z pekla, nebudeme ještě v ráji, ale nemusíme se do pekla vracet."

Arnošt Lustig