Denně potkáváme na ulici, v sousedství, v obchodě, v práci spoustu lidí. Známých i neznámých.
Ale můžeme říci, že i ty, které známe, známe opravdu?
Některé lidi známe od vidění, jen je zdravíme, s některými občas prohodíme pár vět, někdy ze slušnosti, jindy ze zájmu. S pár lidmi navazujeme bližší kontakty.
Stejně nemůžeme říci, že bychom lidi znali. Klidně se mezi námi mohou pohybovat zloději, vrahové, násilníci a my to vůbec nepoznáme. Mnohdy vůbec nevíme, že v našem okolí se děje něco špatného, někdo týrá děti nebo zvířata. Rakušan, co nechal bydlet svoji dceru a vnuky ve sklepní místnosti byl považován za slušného člověka. Nikdo nic netušil.
Stejně tak ani nemusíme tušit, že denně potkáváme v práci nebo v sousedství někoho, kdo denně usedá k počítači a vylívá si tam svou zlost na celý svět. Je schovaný za obrazovkou počítače, nikdo nezná jeho pravé jméno, nikdo nevidí jeho tvář.
Takový člověk se pak lehce vysmívá všemu a všem, pěkně schován doma. A co nejhoršího, ničí práci druhých tím, že po jejich práci šlape.
******************************************************
Nedávno to jeden člověk komentoval takto:
Diskusní fóra slouží některým frustrovaným diskutérům jako pojišťovnou neproplácená akutní psychiatrická péče.
