Jak kdo a jak co.
Můžou vám vzít úplně všechno, ale nemůžou vám vzít vaše myšlenky a vaši čest.
Nejhorší je, když vám odnáší mrtvě narozené dítě a vám zůstane prázdná náruč. Ale musíte se smířit i s tím, nic jiného ostatně člověku nezbude. Buď to zvládne, nebo se zblázní. Musí jít dál. Je tu přeci také partner, který se trápí stejně tak moc.
V životě můžou člověku mnohokrát vzít to „dítě“, něco, o čem si myslí, že je to životně důležité, bez čeho by si nedovedl představit život, ale nakonec i tohle člověk ustane.
Pořád si říkám, už nic není tak hrozného, než když odnášeli naše mrtvé dítě.
Prohry a pády nejsou příjemné, ale jsou součástí našeho života, formují nás a zocelují. Pokud ne, tak nás semelou společně s dalšími odpadlými, nikdo už si na nás nevzpomene, život jde prostě dál.
Nikdy se nevzdávat a nikdy nepadat na kolena, bojovat až do samého konce, ale také neškodit druhým nezahořknout!
