Které dítě by nechtělo krásnou velkou duhovou kuličku nebo barevná sklíčka. Stačí všelijak natáčet proti slunci a pozorovat svět v rozmanitých barvách. Svět barev a fantazie.
Mít takovou kuličku nebo barevná sklíčka, to byla velká vzácnost, jen málokteré dítě mělo to štěstí. Dnes už je takřka vše, na co si dítě vzpomene a tak ho možná ani nenapadne hrát si s barevnými sklíčky a pečlivě je střežit jako poklad.
Svět her a fantazie vystřídal svět virtuální, ve kterém už téměř není místo pro společné sdílení, zábavu a obyčejnou radost. Děti se neschází na tajných místech, sdělují si dojmy prostřednictvím počítačů, tedy jestli vůbec o nějaké sdílení stojí. Včetně dospělých. Dnešní doba sdílení nepřeje. Přeje tvrdému boji v ještě tvrdší konkurenci a tlaku.
Takovou kuličku můžeme v sobě nosit všichni. Každý den vidět svět v krásných barvách a obměnách. I když je venku zamračeno, nebo v naší duši. Je to umění, někdy velmi těžké, ale radost můžeme prožít jen tehdy, když poznáme smutek i ztrátu.
Vnitřní krása člověka se navenek projeví v úsměvu, plachém a jemném, ale opravdovém. Duše člověka se zrcadlí v jeho výrazu, budí dojem vyrovnanosti a spokojenosti.
Každý se houpáme na vlnách života, někdy si s námi vlnky jen tak pohrávají a dopřejí klidu a jindy se rozbouří a vmetou chlad do tváře. Musíme být chytří a odolní, abychom přežili. Nejde o to, poručit rozbouřenému moři, aby se utišilo, ale naučit se v rozbouřeném moři kormidlovat.
Za každých okolností! Buď odoláme, nebo nás to smete. Vše je v nás. Ve vůli přežít.
Američané prováděli výzkum mezi bývalými válečnými zajatci a vězni koncentračních táborů a zjistili, že z táborů se vrátili hlavně ti, kdo ztělesňovali chuť žít. Za každých okolností se snažili provádět běžné denní činnosti, projevovali obrovskou „vůli k životu“. A přežili!
