Translate

středa 8. února 2012

Ukradené dětství

Někdy přemýšlím, jak by se na naše „starosti“ díval chlapec ze slumu, nejnebezpečnějšího slumu Ria de Janeira, metropole karnevalů, ale také vysoké kriminality, kde drogy a násilí jsou všudypřítomné. 

Děti už nemohou být dětmi, protože musí bojovat o holou existenci a protože děti se rychle učí, snadno sklouznou na dráhu zločinu. Jak jinak, když jde o přežití, ovšem za cenu krutosti, násilí a netečnosti. Motto filmu „bojuj, ale nepřežiješ, utíkej, ale neutečeš“…. 

 
Člověk si jen velmi těžko dokáže představit realitu všedního dne takového a mnoha podobných slumů, kde si děti „hrají“ s nabitou pistolí. Člověk se pak současně stydí, že si stále na něco stěžuje.


Každý den děkuji za to, že mohu vychovávat děti v zemi bez válek, násilí, nesmírné bídy a zoufalství, z kterého není cesty ven. Není na světě ideálního místa ani člověka, ale neměnila bych.

Každý z nás však může nějak přispět, něco dělat, aby tenhle svět ještě za něco stál. 

Však J.F. Kennedy již kdysi řekl: "Otázka nezní, co má země dělat pro mne, ale jak mohu být prospěšný já."

Film Město bohů je drsný a surový, ale ne levný a rozhodně není jen jakousi hororovou podívanou pro teenagera, o to tu nejde. Mnoho komparzistů bylo samo členy gangu v slumech, natáčení bylo velmi nebezpečné a náročné, ale o to lépe vypovídá o kruté pravdě, která přežívá až dodnes. A jen těžko se něco změní.


Za vše mluví krásná slova z úst vynikajícího herce Gerarda Depardieu, který sice nevyrostl v slumu, ale jako dítě prošel ulicí a přestože neměl na růžích ustláno, dokázal se vymanit a vypracovat. Bouřlivák s citlivou duší, který ví, jak chutná život.


Kdysi jsem slyšel vát vítr ve stromech. Kdysi jsem slyšel smích, vycházel z dětských úst. A hořce jsem zaplakal nad ztracenými stromy. Ať malé děti přijdou ke stromům a já jim dám naději, řekl on. Ale pro mnohé ztracené děti už tam stromy nejsou. Jejich hračkou je páchnoucí stoka, zoufalství je jejich hrou a šplhají jen po troskách. 


Slova z filmu Zelená karta