Někdy přemýšlím, jak by se na naše „starosti“ díval chlapec ze slumu, nejnebezpečnějšího slumu Ria de Janeira, metropole karnevalů, ale také vysoké kriminality, kde drogy a násilí jsou všudypřítomné.
Děti už nemohou být dětmi, protože musí bojovat o holou existenci a protože děti se rychle učí, snadno sklouznou na dráhu zločinu. Jak jinak, když jde o přežití, ovšem za cenu krutosti, násilí a netečnosti. Motto filmu „bojuj, ale nepřežiješ, utíkej, ale neutečeš“….
Člověk si jen velmi těžko dokáže představit realitu všedního dne takového a mnoha podobných slumů, kde si děti „hrají“ s nabitou pistolí. Člověk se pak současně stydí, že si stále na něco stěžuje.
Každý den děkuji za to, že mohu vychovávat děti v zemi bez válek, násilí, nesmírné bídy a zoufalství, z kterého není cesty ven. Není na světě ideálního místa ani člověka, ale neměnila bych.
Každý z nás však může nějak přispět, něco dělat, aby tenhle svět ještě za něco stál.
Však J.F. Kennedy již kdysi řekl: "Otázka nezní, co má země dělat pro mne, ale jak mohu být prospěšný já."
Film Město bohů je drsný a surový, ale ne levný a rozhodně není jen jakousi hororovou podívanou pro teenagera, o to tu nejde. Mnoho komparzistů bylo samo členy gangu v slumech, natáčení bylo velmi nebezpečné a náročné, ale o to lépe vypovídá o kruté pravdě, která přežívá až dodnes. A jen těžko se něco změní.
Za vše mluví krásná slova z úst vynikajícího herce Gerarda Depardieu, který sice nevyrostl v slumu, ale jako dítě prošel ulicí a přestože neměl na růžích ustláno, dokázal se vymanit a vypracovat. Bouřlivák s citlivou duší, který ví, jak chutná život.
Kdysi jsem slyšel vát vítr ve stromech. Kdysi jsem slyšel smích, vycházel z dětských úst. A hořce jsem zaplakal nad ztracenými stromy. Ať malé děti přijdou ke stromům a já jim dám naději, řekl on. Ale pro mnohé ztracené děti už tam stromy nejsou. Jejich hračkou je páchnoucí stoka, zoufalství je jejich hrou a šplhají jen po troskách.
Slova z filmu Zelená karta
