Naložte se svým životem jak nejlépe uznáte za vhodné. Rozdejte ho mnohým, nebo schraňujte pro několik málo. Naplňte ho hlučným veselím, nebo tichým rozjímáním, radostí nebo smutkem, láskou nebo nenávistí. Ale nikdy jej neberte jako samozřejmost a nikdy jej nepromarněte.
Slovy Billyho Florence: „Můj život je dar, který dal Bůh mně, ale co se svým životem udělám, je můj dar Bohu.“
Myslím, že člověk je schopen opravdu "prožít" život, pokud ví, co je vděčnost, nemá očekávání od druhých, naopak dává s radostí, nebere se příliš vážně, ovšem svou cenu dobře zná a nezapomíná, odkud přišel.
Není mezi námi mnoho takových, kteří dokážou užívat každého dne a dokážou rozesmát bližního nebo jen nezištně udělat něco, cokoliv, třeba jen naslouchat. Není moc takových, kteří si dostatečně váží sami sebe, aby dokázali milovat ty druhé. Jen skutečně "veliký" člověk dokáže dát druhému pocit důležitosti a vlastní hodnoty.
Takových lidí bychom si vždy měli vážit, hýčkat si je a také bychom si přitom měli uvědomit, že ani jejich studnice není bezedná, že i oni potřebují v životě povzbuzení nebo jen čisté souznění.
Toto vzájemné předávání obohatí stejně dobře jako kvalitní kniha.
