Goebbelsovy deníky

7.3. 1938: „Praha prochází trvalou krizí. Hodža by měl hned vyhlásit autonomii pro sudetské Němce. Místo toho dělá hloupé projevy. A Čechy se jednou zhroutí pod naším úderem. Koho chtějí bohové zničit, toho ranní slepotou. Vůdce vítá, že Praha je tak nesmiřitelná. Tím je jistější, že jednoho dne bude roztrhána na kusy.“

20.3. 1938: „Musíme z Vídně brzo vytlačit všechny Židy a Čechy a udělat z ní čistě německé město. Tím částečně vyřešíme i bytový problém.“

1.6. 1938: „V poledne jsem u Vůdce. Charakterizuje Čechy jako drzé, prolhané, devótní a podlézavé. To souhlasí na vlas přesně. Má s Čechy ještě mnoho záměrů. Svou mobilizací si jen pověsí na krk smrt. Žijí v této chvíli jen ze strachu…“

Je až děsivé číst to, co si Goebbels před lety zapsal a zároveň je člověk rád, že se to nikdy nestalo. Když už tak Hitler a jeho stoupenci kritizovali druhé, co bychom mohli o nich napsat my?

Sebestřední, nadřazení, povýšení, bez soucitu, amorální, plni hořkosti a zášti, ale také naprosto zaslepení svojí vlastní vizí budoucího světa. Národ udavačů, kde nevěřil nikdo nikomu, národ zločinců, kteří si chtěli přivlastnit, co jim nepatřilo.

Jistě, že nemůžeme všechny házet do jednoho pytle, ale přeci jen se našla většina těch, kteří provolávali Hitlerovi slávu, tleskali projevům nacistických potentátů, podíleli se na pogromu na Židech a jiných „nevyhovujících“ osobách. Uvěřili Hitlerově řečem o velké říši, o čisté germánské rase, kde není místa pro nikoho jiného.

Mnozí po válce tvrdili, že prostě šli takzvaně s davem, nechali se strhnout, uvěřili všem těm slovům. Mnozí důstojníci i obyčejní vojáci tvrdili, že by se nikdy nedopustili takových zločinů, byli prostě v soukolí obludného stroje, který ničil vše, co mu stálo v cestě.

Jistě že částečně se tomu dá věřit. Ví se také, že Němci byli od doby, kdy se Hitler dostával k moci pod obrovským tlakem. Už malým dětem ve školce byla vštěpována nenávist vůči Židům, i když z toho ani ještě neměly pojem. Nenávist se vštěpovala na každém kroku, v každé škole. Mnozí Židy ve svém okolí ani neměli nebo neznali a mnozí zase měli Židy jako nejlepší kamarády. Najednou nesměli!

Co s tím?

Vždy je přeci možnost volby. Ano, mnohdy se člověk uvrhne do záhuby, pokud veřejně přizná pravdu. Ale pokud se týče Němců, vůbec jim to nepomohlo, protože do záhuby se uvrhli stejně tak. A mnozí již ke konci války, po všech těch hrůzách na obou stranách a zdevastovaném světě, proklínali Hitlera a proklínali ho ještě dlouho potom.

BLÁZNOVA MOUDROST

Kdysi dal jeden král svému dvornímu šaškovi bláznovskou hůl s pestrými stuhami a zvonečky. Měl si ji nechat tak dlouho, dokud nenajde většího blázna než je sám.
Za rok a den král umíral.
"Kam jdeš?" ptal se blázen.
"Daleko odtud."
"Kdy se vrátíš?"
"Už nikdy."
"Co si s sebou bereš?"
"Nic."
"Jak ses na tu cestu připravoval?"
"Nijak!"
Tu položil šašek svou bláznovskou hůl na královo smrtelné lože a řekl: "Odcházíš daleko a nestaráš se, co bude? Vezmi si hůl. Už jsem našel někoho, kdo je bláznivější než já za celý život."

BUDETE-LI SE SNAŽIT POROZUMĚT CELÉMU VESMÍRU, NEPOCHOPÍTE VŮBEC NIC. JESTLIŽE SE POKUSÍTE POROZUMĚT SOBĚ, POCHOPÍTE CELÝ VESMÍR.

Někdy je to námaha. Člověk by si tak rád jel v těch svých starých kolejích, pěkně v klidu. Ale občas to někde zaskřípe a už to není ono. Co dál?

Často lidé na otázku, jak se mají, řeknou: "Dře to, ale jde to."Je to nutné?

Občas je třeba něco vyměnit, namazat, opravit nebo seřídit, aby stroj dobře fungoval. S námi to není jiné. Občas by se měl člověk zastavit, zvlášť když už to hodně skřípe a zamyslet se, kde to drhne a co by měl udělat, aby "to zase dobře šlapalo".

Jsou lidé, kteří se takhle "udržují" průběžně, starají se o sebe. Pak jsou lidé, které upozorní až když to někde drhne a nakonec lidé, kteří všechno ignorují. Svoje tělo i duši.

Co myslíte, kterým se pěkně šlape a kteří dojedou nejdál?

Je zbytečné se trápit, je zbytečné mít zlost na celý svět. Je fajn se smát a být naplněn pokojem.

Lucius Annaeus Seneca řekl: "CO JE PLATNÉ PŘEPLOUT MOŘE A STŘÍDAT MĚSTA! CHCEŠ-LI UNIKNOUT TOMU, CO TĚ TRÁPÍ, MUSÍŠ BÝT NE JINDE, ALE JINÝ!"