CURAE PONE METAS, UT SIT TIBI LONGIOR AETAS
ZKRAŤ SVÉ STAROSTI, ABY SIS PRODLOUŽIL ŽIVOT

Rozdíly mezi námi

Jednoho dne se v New Yorku sešli dva slavní hudebníci: americký skladatel George Gershwin a Igor Fjodorovič Stravinskij.

„Drahý mistře,“ řekl tvůrce Rhapsody in blue tvůrci Ptáka ohniváka, „nechtěl byste mi udělit několik lekcí kompozice?“

Stravinskij se na chvíli zamyslel a potom odpověděl otázkou:

„Drahý pane Gerswine, kolik vyděláváte měsíčně prosím?“

„Asi tři sta tisíc dolarů“, přiznal se Gershwin.

„Tak tedy prosím vás,“ zhluboka si vzdychl Stravinskij, „nechtěl byste laskavě udělit pár lekcí vy mně?“

Bez komentáře...

Úsměvy slavných

Jednou přišel za Dostojevským do redakce mladý básník, který sice v literatuře ničím nevynikal, doháněl však svoje nedostatky pochlebováním a lichotkami.

„Mistře,“ začal se vnucovat Dostojevskému, „četl jsem všechny vaše díla a nenalézám slov. Jsem jimi prostě unesen.“

„No no,“ zarážel ho Dostojevskij, ale vše marné, mládenec nebyl k zadržení.

„Prosím, nebraňte se, pro vás je všechna moje chvála málo, vy si zasloužíte víc. Srovnával jsem vaše romány s pracemi jiných ruských spisovatelů a řeknu vám, že Turgeněv je vedle vás bezvýznamný tlachal a nudný popisovač přírody, Tolstoj rozvláčný rádobyduchaplník a Čechov udýchaný povídkář.“

Dostojevskij, který zatím prolistoval několik stránek rukopisu mladého žvanila a začetl se do jeho veršovánek, najednou zvedl hlavu a řekl:

„Jak vidím, nás géniů je víc, než jsem si kdy pomyslel. Například vaše verše, to je prostě…to se nedá jinak říci, než že sám Puškin je proti vám hovínko!“

Kolik mezi námi je takových žvanilů? Holt po takových jako je Puškin, Čechov nebo Tolstoj se přeci tak dobře šplhá. Stejně jako po těch novodobých kádrech.

KDYŽ SE BOLEST POHŘBÍ, LZE DOUFAT, ŽE ZÍTŘEK BUDE LEPŠÍ