Chce-li se člověk dozvědět něco o sobě, musí jít mezi lidi, pozorovat je a naslouchat jim. Knihy jsou krásná věc a dokážou hodně obohatit člověka, ale nenaučí nás tolik proniknout do lidské duše. Tu můžeme začít chápat až tehdy, pokud jsme přímo konfrontováni se životem, jaký je, ve všech jeho podobách. V dobrém i zlém.
Poznání lidské duše, člověka, vychází ze života. Ne však tolik z poklidného života člověka, který má všeho dostatek a žije se mu dobře.
Ani Ježíš se příliš nekamarádil s farizeji, ale obyčejnými lidmi. Nezavrhl zloděje ani prostitutky. Věděl dobře, že potřebují odpuštění.
Člověk by se musel pohybovat jinde. Ve věznicích, ústavech pro duševně choré a nemocné, mezi bezdomovci, ve slumech, pochmurných krčmách, ve společnosti všelijakých sekt, ve vykřičených domech, na ulici, v hernách, na burzách… Člověk by musel projít všechna místa, kde se lze setkat s láskou i nenávistí, s vášní i zlobou, přijetím i zavržením.
Teprve pokud člověk pozná, co je být dole, pak může poznávat lidskou duši a člověka. Člověk se naplno projeví až pod tlakem různých okolností, zklamání, životního utrpení a strádání. Lidé přeživší hrůzy války, ghetta, koncentrační tábory věděli hodně. Viděli na vlastní oči a sami zažili, jak se z důstojné lidské bytosti stane zvíře. Viděli to u jiných a sami se stali zvířaty, byli potupeni, sraženi až na samé dno lidské důstojnosti.
Život člověka je odpradávna podrobován neustálé zkoušce. Z dějin můžeme zaznamenat, že přežili z velké většiny ti silní egoističtí jedinci, kteří byli zároveň nositeli dalšího rodu. Ne my, ale geny za nás pracují, my jsme jen prostředníky k uskutečňování jejich geniálního plánu. Člověk toho moc nezmůže.
Existuje film „Cela 211 – Vězeňské peklo“. Mladý muž přichází do věznice jako nový dozorce. Při seznamování se s prostředím a kolegy dojde ke vzpouře a on se rázem ocitne na druhé straně. Mezi zloději, několikanásobnými vrahy, násilníky, asociálními a nepřizpůsobivými typy. Aby si zachránil kůži, vydává se za nového vězně a tak se stává najednou jedním z nich se vším všudy. Nevidí je z druhého břehu, ale je přímo v jejich centru, konfrontován s nimi i prostředím. Doma na něj čeká těhotná manželka. Situace ve věznici se pro něj stále více komplikuje a on, pod tlakem okolností přestává být „normálním“ člověkem z venku. Sled událostí je rychlý, tlak obrovský a závěr tragický.
Vyzrazovat děj a konec filmu nemá smysl, ale je skutečnou sondou do lidské duše a také ukázkou toho, co se stane s člověkem, když se ocitne v tak krajní situaci. Jak moc dokáže ovlivnit jeho dosavadní život. Nikdo se totiž na takové situace nedokáže připravit. Můžeme si stokrát říkat, jak bychom se zachovali, když nás někdo přepadne, dostaneme se do vězení, naše dítě napadne pes, jsme svědky zločinu, nebo do něj vtaženi. Až ta situace nastane, pak se uvidí, jak jsme schopni reagovat a psychicky vzniklou situaci ustát.
Jiné články autorky
Svět chce být klamán
Nevyměňuj staré známé za nové
Kde leží poklad
Slova jako rána mečem
Na geny jsme příliš krátcí
