Je jeden člověk, který pochází z „lepší“ rodiny, umělecké rodiny. Vystuduje konzervatoř, jak jinak, a před sebou má slibnou kariéru klavíristy.
Ovšem žije na druhém konci států, pracuje jako dělník na ropných polích, žije na ubytovně s obyčejnou servírkou, ale je celkem spokojený. Nic mu nechybí, rád si zajde na pivo s přáteli, se stejně obyčejnými dělníky a jejich ženami, které řeší normální obyčejné věci.
Dobrý pozorovatel vidí, že tento muž není prototyp dělníka a člověka, kterému stačí k životu pivo a hodně jednoduchá servírka, ale on to prostě neřeší, protože je jiný a má na to. Vlastně ani nechce a ví proč.
I když zapadá mezi své kamarády, je trochu jiný. Má svůj vnitřní svět, který dokáže skrýt, svoje problémy nikde neventiluje, snad ani sám v sobě, ale přeci to nejde zcela, protože člověk nemůže jen tak vymazat svůj domov, rodiče, to z čeho vzešel.
V sobě sám oddaluje tu chvíli, kdy se bude muset vydat domů. Bude si muset ujasnit, kdo je a kde je jeho místo. Konfrontace se nevyhnutelně blíží a on bude muset učinit rozhodný krok.
Brzy bude mít příležitost. Jednoho dne se vydá na cestu přes celé státy, aby znovu po létech navštívil rodný dům, místo plné vzpomínek a svého otce, který umírá.
Vrátit se zpátky není vůbec jednoduché a už vůbec ta konfrontace samotná, setkání se snoby, kteří si hrají na lidi s velkými city a kteří si myslí, že všemu rozumějí a všechno tak dobře chápou. On to však neřeší, protože jejich svět je mu cizí. Přesto hraje tak trochu jejich hru, nechce nic moc řešit.
Snad až na jednu věc. Ten člověk se netají tím, že říká, co si myslí a většinou tím vzbuzuje pohoršení. Jenže to je právě to. On je mnohem větší formát na rozdíl od těch pokrytců, kteří si stále na něco hrají, včetně ženy, která evidentně o něho stojí, ale tváří se úplně jinak. On to samozřejmě pozná a reaguje. A jak to dopadne?
Film je o lidech, o věčné rozervanosti člověka a jeho boji samého se sebou. Někdy z toho vyjdeme dobře, jindy ne, ale nikdy bychom to neměli vzdát a stát se jakýmsi chodícími loutkami bez citu, prázdná stvoření potýkající se od jedné deprese k druhé. Život je přeci tak krátký!
Život není jednoduchý pro nikoho, každý máme tu svoji káru nějak naloženou, ale přeci nemusí být tak plná, abychom to nakonec nezvládli, neutáhli. Musíme se naučit vyhazovat, dát ze svého života pryč nepotřebné, neužitečné, co se věcí i lidí týče!
Pokud se to nenaučíme, jednou padneme vyčerpáním a třeba se už nenajde nikdo, kdo nám pomůže vstát. S čím a kým člověk zachází, tím také schází.
Vynikající film s názvem „Malé životní etudy“ rozhodně stojí za zhlédnutí, už i proto, hlavně proto, že Jack Nicholson tam podává opravdu vynikající výkon i přesto, že byl v začátcích své kariéry. Prostě kdo umí, ten umí a kdo neumí…
Každý můžeme být jedničkou, ale na tom se musí pracovat. Musíme si věřit a pracovat na sobě, samo nikdy nic nepřijde. Všechno je v naší psychice. Buď na to máme, nebo ne. Je to jen naše rozhodnutí!
Nikdy se nevymlouvejte na okolnosti, věřte sami sobě, svému instinktu! Sebedůvěra a motivace jsou nejsilnějším motorem, který vás pohání.
