Paul Simon Most přes rozbouřené vody

Když jsi zdeptaná znavená vším
máš v očích pláč já ti ho osuším
jsem pořád s tebou přítel do nepohody
když ostatní sotva k nalezení jsou
jako most přes rozbouřené vody
rozklenu se nad tebou

Když jsi zoufalá
prázdná a na dlažbě
když ti úzko je
den v noc promění
přijdu tě utěšit
vzít na sebe tvé trápení
když kam se podíváš
jenom trable jsou
jako most přes rozbouřené vody
rozklenu se nad tebou

Dívko stříbrná přišel čas plout
do plachet svých nech vítr nadechnout
je chvíle tvá můžeš se nač chceš ptát
všem snům svým volnost dej
jak září podívej
a chybí-li ti kamarád
ohlédni se pluji za tebou
a jako most přes rozbouřené vody
rozklenu se nad tebou
Nejen touto, ale i jinými básněmi, které Paul napsal, se nese hluboký soucit a porozumění.

Ve společnosti vždy něco skřípe. Umělcům nastavuje zrcadlo, aby mohli nahlédnout až na dno své bezútěšnosti, ale nikdy je na dně nenechá.

Paul věří v základní lidské východisko – v pomocnou ruku, v kamaráda…když kam se podíváš, jenom trable jsou, jako most přes rozbouřené vody rozklenu se nad tebou.

Za Paula Simona mluví jeho básně. Píše je stále lépe.

Hluboké člověčenství

REAKCE PANA KEMRA, KTERÝ MĚL BÝT JMENOVÁN V RÁMCI DIVADLA ZASLOUŽILÝM ČLENEM. BYLO TO V NORMALIZAČNÍ DOBĚ.
PODRÁŽDILO HO TO A TAK DOPISEM NA ÚSTŘEDNÍ VÝBOR ODPOVĚDĚL TAKTO:

„NAHÝ JSEM PŘIŠEL NA SVĚT A NAHÝ Z TOHOTO SVĚTA BYCH CHTĚL ODEJÍT. NENAVYKL JSEM BYZANTSKÝM ZPŮSOBŮM, ABYCH RUKU, KTERÁ BIJE, JEŠTĚ POLÍBIL. DĚKUJI. JOSEF KEMR.“


Pan Kemr. Nezapomenutelný herec, ale především člověk. Hluboce věřící, oddaný své práci, věrný svým divákům, podivín s velkým srdcem a citlivou duší.

Hrál v době, kdy nebylo lehké hrát. Jak si zachovat tvář. Pan Kemr se nikdy nenechal svést, nalákat, ovlivnit. Byl prostě svůj a byl velmi respektován.

Záleží na každém jednotlivci, jak se zorientuje v dané době, situaci a tak, aby nenapomáhal zlu.

JAK ŘÍKÁVAL TAKÉ PAN KEMR: „BŮH S NÁMI, KDO PROTI NÁM“.

Vážím si pana Kemra. Pro jeho herecký projev, ale především pro jeho lidství, opravdovost a čistotu duše, která se přímo zračila v jeho velkých očích. Na co myslel, tím opravdu byl a žil. Nic víc nic míň.

Bdění

Situace tady nejsou proto, aby ovládly naši mysl a my mysleli podle dané situace, ale naopak. 

Pozornost nám dává šanci svobodně se rozhodnout, rozhodnout se v jakékoliv situaci.
Ať už je bolestná nebo radostná!

Musíme být však připraveni, což vyžaduje trénink. Nic nepřichází samo. Musíme se naučit být pozorní a rozlišovat podstatné od nepodstatného.

Je třeba se naučit obracet pozornost k sobě. Vycházet z vlastního pevného bodu.

Také na sobě pracovat. Pokud promrháme roky života, je to jen k naší velké škodě. Nemůžeme se spoléhat na nikoho jiného, jen sami na sebe. Nikdo za nás tu práci neudělá. 

Naše poctivá snaha se stonásobně vrátí a zúročí.

Mark Twain řekl: „Za dvacet let vás bude více mrzet to, co jste neudělali, než to, co jste udělali. Takže odvažte
lana. Vyplujte z bezpečného přístavu. Chyťte daleký vítr do plachet. Hledejte. Sněte. Objevujte.“

A Henry Ford řekl: "Kvalita znamená, dělat to dobře, i když se nikdo nedívá."

Co vlastně víme o lidech

Denně potkáváme na ulici, v sousedství, v obchodě, v práci spoustu lidí. Známých i neznámých.
Ale můžeme říci, že i ty, které známe, známe opravdu?

Některé lidi známe od vidění, jen je zdravíme, s některými občas prohodíme pár vět, někdy ze slušnosti, jindy ze zájmu. S pár lidmi navazujeme bližší kontakty.

Stejně nemůžeme říci, že bychom lidi znali. Klidně se mezi námi mohou pohybovat zloději, vrahové, násilníci a my to vůbec nepoznáme. Mnohdy vůbec nevíme, že v našem okolí se děje něco špatného, někdo týrá děti nebo zvířata. Rakušan, co nechal bydlet svoji dceru a vnuky ve sklepní místnosti byl považován za slušného člověka. Nikdo nic netušil.

Stejně tak ani nemusíme tušit, že denně potkáváme v práci nebo v sousedství někoho, kdo denně usedá k počítači a vylívá si tam svou zlost na celý svět. Je schovaný za obrazovkou počítače, nikdo nezná jeho pravé jméno, nikdo nevidí jeho tvář.

Takový člověk se pak lehce vysmívá všemu a všem, pěkně schován doma. A co nejhoršího, ničí práci druhých tím, že po jejich práci šlape.

******************************************************
Nedávno to jeden člověk komentoval takto:
 
Diskusní fóra slouží některým frustrovaným diskutérům jako pojišťovnou neproplácená akutní psychiatrická péče.

Co vlastně člověk snese?

Jak kdo a jak co.

Můžou vám vzít úplně všechno, ale nemůžou vám vzít vaše myšlenky a vaši čest.

Nejhorší je, když vám odnáší mrtvě narozené dítě a vám zůstane prázdná náruč. Ale musíte se smířit i s tím, nic jiného ostatně člověku nezbude. Buď to zvládne, nebo se zblázní. Musí jít dál. Je tu přeci také partner, který se trápí stejně tak moc.

V životě můžou člověku mnohokrát vzít to „dítě“, něco, o čem si myslí, že je to životně důležité, bez čeho by si nedovedl představit život, ale nakonec i tohle člověk ustane.

Pořád si říkám, už nic není tak hrozného, než když odnášeli naše mrtvé dítě.

Prohry a pády nejsou příjemné, ale jsou součástí našeho života, formují nás a zocelují. Pokud ne, tak nás semelou společně s dalšími odpadlými, nikdo už si na nás nevzpomene, život jde prostě dál.

Nikdy se nevzdávat a nikdy nepadat na kolena, bojovat až do samého konce, ale také neškodit druhým nezahořknout!

Křik nic nevyřeší

Křik není argument. 

Křičet dokáže každý a také kritizovat. 

Rozčilovat se je vždy snadnější, 

ale přijít s konkrétními návrhy je mnohem obtížnější.

Francouzský herec italského původu, Lino Ventura, si zahrál mnoho drsňáků. Hrál role záporné i kladné. Sport ho naučil disciplíně, sebekázni a především ho naučil prohrávat. 

Umět prohrávat je v životě důležité.

I když vypadal drsně, vůbec takový nebyl. Měl velmi klidný a pěkný soukromý život, žádné skandály. Miloval jen svojí ženu a děti. Měl rád dobré jídlo, velmi rád vařil a měl kultivovaný projev. Nesnášel barbarství a hrubost.

Ač sporotvec a herec "drsňák", nesnášel násilí a křik. Již jako mladý dezertoval z vojny a už se tam nikdy nevrátil. Křik opravdu neměl rád. Věděl, že křikem se stejně nic nespraví.

Mám ráda Venturu. Byl nejen velkým hercem, ale především velkým člověkem.

Má mi pořád hodně co říct. O mě - o lidech - o světě.

S taktní kritikou choďte jen na slušné lidi. Na darebáky se musí jinými metodami.